Německý básník, novinář, redaktor a překladatel Henrika Ibsena Christian Otto Josef Wolfgang Morgenstern (1871–1914) je považován za zakladatele německé nonsensové poezie. V mnoha směrech předjímal moderní básnické směry dadaismus, surrealismus, poetismus a expresionismus. Ve svých textech zdánlivě nesmyslně spojoval slova nebo tvořil abstraktní poezii z náhodných hlásek a slabik. Jeho sbírky básní obsahují velmi často slovní hříčky nebo bývají rozděleny do vizuálně formovaných tvarů. Zkoumal samu podstatu jazyka – jeho básně jsou založeny na humoru, groteskní lyrice a na hře s absurdnem. Byl ovlivněn Friedrichem Nietzschem a Arthurem Schopenhauerem a ve svých prozaických textech vyznával antroposofii Rudolfa Steinera. Zemřel roku 1914 v Meranu na tuberkulózu.

O překlady Morgensternových básní i prozaických textů do češtiny se pokoušeli mnozí renomovaní i méně známí překladatelé, mezi jinými Ludvík Kundera, Egon Bondy, Ivan Wernisch, Josef Brukner, Vladimír Holan, E. A. Saudek, Zbyněk Sekal, Petr Komers, ale třeba i malíř Jan Kotík a mnozí další. Jedním z nejlepších byl ovšem se svým kongeniálním vcítěním do Morgensternovy poetiky, hravosti a absurdního rýmosloví bezesporu Josef Hiršal. Jeho překlady vyšly v odeonské knize Šibeniční písně už roku 1958 a ve dvou pozdějších vydáních pod názvem Beránek měsíc v letech 1965 a 1989. Existují snad i dosud nenalezené překlady Adolfa Hoffmeistera a Bohumila Mathesia a není pochyb o tom, že Morgensterna převáděl i Jiří Kolář – jeho práce se však nedochovaly.

Do češtiny byly přeloženy například básně ze sbírek Já a svět (1898), Šibeniční písně (1905), Palmström (1910), Palma Kužel (1916), Šlasi (1919), Ferda Páv a všelijaká zvířata, Melancholie. Jiří Suchý věnoval v roce 1961 Morgensternovým básním v divadle Semafor celé představení pod názvem Papírové blues.