Letošní polská literární cena NIKE je specifická tím, že vůbec poprvé ji ve své čtrnáctileté historii získal divadelní dramatik. 

Tadeusz Słobodzianek (1955) si odnesl sošku Gustawa Zemły a šek na 100 tisíc zlotých za divadelní hru Nasza klasa (2008, Naše třída), jejíž děj se odehrává kolem pogromu na Židy v Jedwabném v roce 1941, což je pro mnohé Poláky dodnes velmi citlivé, choulostivé téma. Hrdiny jsou žáci jedné maloměstské školy na severovýchodě Polska a autor představuje jejich osudy od 20. let minulého století až po současnost. Společně studují, hrají si, dospívají, aby se během války stali sami sobě oběťmi i katy.

Předlohou hry nejsou pouze materiály, které autor po několik let sbíral, ale také kniha Tomasze Grosmanna Sąsiedzi (Sousedi), stejnojmenný film Agnieszky Arnold či kniha novinářky Anny Bikont My z Jedwabnego. Premiéra hry se odehrála v Národním divadle v Londýně, polští diváci ji mohli shlédnout letos v září ve varšavském Divadle na Woli v režii Ondřeje Spišáka.

V laudaciu předsedkyně poroty Grażyna Borkowska mj. řekla: „Cenu Tadeuszovi Słobodziankovi udělujeme za odvahu zhostit se tak náročného tématu, v němž zločin nespáchali pouze jeho aktéři, ale i ti, již byli svědky, ti, kteří ho viděli a mlčeli, nebo ti, kteří nechtěli vidět, vědět a pamatovat si. Cenu udělujeme za způsob, jakým zde autor hovoří, za formu dramatu, v němž naprosto jednoduchým, a zároveň velmi promyšleným stylem vykresluje historii katů a obětí, vrahů i zavražděných.”

Słobodzianek byl jedním ze sedmi finalistů – mezi jeho soupeři se objevili mladý prozaik a básník Jacek Dehnel, spisovatel a redaktor měsíčníku Literatura na świecie Piotr Sommer, básnířka Julia Hartwig, reportér Wojciech Jagielski, prozaik Janusz Rudnicki (t.č. žijící v Praze) a autorka biografie J. Giedroyce Magdalena Grochowska.

Nominace na NIKE 2010

Letošní nominace na polskou prestižní literární cenu NIKE mohly být překvapivé pro ty, kteří nejsou obeznámeni s dlouholetou a bohatou tradicí polských básnických generací. Mezi dvaceti nominovanými tituly, jež byly vyhlášeny na květnovém knižním veletrhu ve Varšavě, se objevilo hned sedm poetických sbírek. (Připomeňme také loňského vítěze, básníka Eugeniusze Tkaczyszyna-Dyckého, a další držitele NIKE: Czesława Miłosze, Tadeusze Różewicze či Stanisława Barańczaka.)

Začněme autory, respektive autorkami z generace nejstarší: sem patří držitelka Nobelovy ceny a zapřísáhlá Krakovanka Wisława Szymborska s knihou Tutaj (Zde). Druhou básnířkou je téměř devadesátiletá lublinská rodačka, esejistka, překladatelka a autorka knih pro děti Julia Hartwig (Jasne niejasne/Jasné nejasné). Další básnickou sbírkou je Powietrze i czerń (Vzduch a čerň) Piotra Matywieckého, který je zároveň literárním vědcem a kritikem – před dvěma lety byla na NIKE nominována jeho monografie Twarz Tuwima (Tuwimova tvář). Básníky střední generace zde zastupují překladatel anglickojazyčné poezie a šéfredaktor měsíčníku „Literatura na świecie“ Piotr Sommer (Dni i noce/Dny a noci) či kněz Jan Sochoń (Intencje codzienne/Každodenní snahy). A zbývá nejmladší básnická generace, respektive dva třicátníci – držitel Ceny Kościelských Tadeusz Dąbrowski (sbírka Czarny Kwadrat/Černý čtverec), a Jacek Dehnel (Ekran kontrolny/Monoskop), známý též jako prozaik (romány Lala a Balzakiáda).

Za prózu bylo v letošních nominacích zastoupeno šest knih. Není překvapením, že se do užšího výběru dostal vítěz Paszportu Polityki 2010, šestatřicetiletý Piotr Paziński s útlou novelou Pensjonat (Ozdravovna) a Olga Tokarczuk s posledním románem Prowadź swój pług przez kości umarłych (Veď svůj pluh přes kosti mrtvých), oblíbená nejen na území Polska a v zahraničí, ale také u nás, což potvrzují četné překlady jejích knih. Dalším autorem, s nímž už se mohl český čtenář seznámit, je Janusz Rudnicki (Śmierć czeskiego psa/Smrt českého psa). Zbylými třemi prozaiky jsou dvě ženy a jeden muž – Joanna Bator s knihou z dob Polské lidové republiky Piaskowa góra (Písková hora), Tamara Bołdak-Janowska (Rzeczy uprzyjemniające. Utopia/Zpříjemňující věci. Utopie) a  Adam Poprawa s autoironickými zápisky polského inteligenta Walce wolne, walce szybkie (Pomalé válce, rychlé válce).

Drama letos reprezentoval pouze jeden autor – Tadeusz Słobodzianek s divadelní hrou Nasza klasa (Naše třída), stejně jako esejistiku: zde máme knihu Uśmiech Demokryta Un Presque rien (Démokritův úsměv Un Presque rien) Ryszarda Przybylského. Poslední pětka nominovaných je v kategorii literatury faktu: Jediný muž, novinář a specialista na oblasti bývalých zemí SSSR či Střední Asie Wojciech Jagielski (Nocni wędrowcy/Noční tuláci), je zde obklopen čtyřmi ženami: malířkou a historičkou umění Ewou Kuryluk (Frascati), Magdalenou Grochowskou (Jerzy Giedroyc. Do Polski ze snu/Jerzy Giedroyc. Do Polska ze spánku), kurátorkou uměleckých výstav Andou Rottenberg s rodinou historií nazvanou Proszę bardzo (Prosím pěkně) a knihou novinářky Małgorzaty Szejnert (Wyspa klucz/Ostrov klíč) o americkém ostrově Ellis Island, který po dlouhá léta slouží jako vstupní brána pro mnohé emigranty.