Tadeusz Słobodzianek se narodil 26. dubna 1955 v jenisejské oblasti na Sibiři, kam byli jeho rodiče internováni za svou činnost v Zemském vojsku (Armia Krajowa). Po návratu do lidového Polska vyrůstal v Białystoku. V letech 1974-1979 studoval teatrologii v Krakově, v letech 1978-1981 působil pod pseudonymem Jan Koniecpolski v časopisech Student a Polityka jako divadelní kritik. Jako dramatik debutoval hrou pro děti Historia o żebraku i osiołku (Příběh o žebráku a oslovi, Scena, 1980). Větší ohlas získala až hra Car Mikołaj (Car Mikuláš) z roku 1987. V roce 1991 založil s Piotrem Tomaszukem loutkově-alternativní studio Wierszalin, které dvakrát získalo ocenění Fringe Firste na Mezinárodním divadelním festivalu v Edinburghu. Po rozchodu s Tomaszukem působil Słobodzianek jako dramaturg a režisér v různých divadlech v Polsku. Jako režisér inscenoval kromě svých textů hry španělského baroka a Mirona Białoszewského. V sezoně 2003/2004 založil a vedl při Národním divadle ve Varšavě Laboratoř současného dramatu. Dnes tato instituce funguje samostatně pod názvem Laboratorium dramatu. Jejím cílem je podporovat a kultivovat psaní pro divadlo. V rámci Laboratoria dramatu se konají nejrůznější stáže, dílny psaní pro divadlo, scénická čtení či přednášky. Více informací o laboratoři včetně programu akcí lze nalézt na www.tat.pl.

Słobodzianek debutoval v roce 1980 a k dnešnímu dni napsal 12 her. Za své texty obdržel značné množství cen v Polsku i v zahraničí - a to i přesto, že se jeho hry objevují na polských scénách velmi sporadicky. Tento paradox vyplývá ze samé podstaty témat, která dramatik otevírá a která bývají málokdy přijímána s frenetickým aplausem. Słobodziankovým hlavním tématem je polský východ a národní martyrologie. Ve svých hrách zkoumá osud polsko-běloruského pohraničí na počátku 20. století, náboženské sekty, zapadlé provincie či konsekvence politicko-historických přelomů ve ztracených vískách, ze kterých je všude daleko. Dramatikův zájem o periferii i jeho nepřítomnost na polských scénách mu vysloužily pojmenování „moralista z provincie“ či „velký nepřítomný". V poslední době se jeho „dvorním režisérem“ stal slovenský divadelník Ondrej Spišák (Teatro Tatro z Nitry), jenž v Polsku zinscenoval několik Słobodziankových dramat. Słobodzianek se nechal slyšet, že konečně našel svého režiséra.

Słobodziankovy hry lze rozdělit do dvou základních linií: hry pro loutkové divadlo (Historia o żebraku i osiołku, Baśń jesienna, Pułapka, Turlajgroszek, Jaskółeczka a Merlin – inna historia) a hry pro činoherní divadlo (Car Mikołaj, Obywatel Pekosiewicz, Kowal Malambo a Towarzysz Chrystus, czyli sen pluskwy, Nasza klasa). Všechna jeho dramata mají intertextuální charakter: Słobodzianek nejčastěji využívá formy legendy či pověsti, v nichž jako v pokřiveném zrcadle ukazuje tradiční národní mytologii a martyrologii. Výrazná je i jeho práce s jazykem: úsporný hlavní text (často se jedná o dialekt na pomezí polštiny a běloruštiny, který dnes již prakticky vymizel); vedlejší text, který v jeho hrách prakticky neexistuje.

Vůbec prvním dramatem, které získalo prestižní polskou literární cenu Nike, se stala hra Nasza klasa (2008, Naše třída). Je to velký úspěch nejen pro samotného autora, ale také pro současné polské drama, které se v posledních letech vrátilo do výtečné kondice (jmenujme alespoň i na českých scénách inscenovaného Michała Walczaka či Małgorzatu Sikorskou-Miszczuk). Nasza klasa uspěla v konkurenci tradičně dobré polské prózy a také reportáže, jež momentálně zažívá v Polsku nový boom (u nás je z této oblasti znám především Mariusz Szczygieł a jeho Gottland).

Naše třída s podtitulem Historie v šestnácti lekcích je příběhem spolužáků z malé provinční školy. Na pozadí historických událostí Słobodzianek sleduje životní turbulence deseti Poláků a Židů, bývalých žáků jedné třídy. Nejprve přichází válka a s ní pogrom na Židy (zde se dramatik inspiroval skutečným pogromem z července 1941 v Jedwabnem), poté komunistická diktatura či americký exil. Nasza klasa je dramatickým příběhem o obyčejných lidech, kteří jsou hnáni velkou historií a kteří (někdy) velkou historii pohánějí. Je to také drama o zlu, které si neustále obléká nový kabát; třeba ten, v němž za vámi jednou přijde i váš bývalý spolužák…

Světová premiéra hry Nasza klasa se konala 23. září 2009 v Royal National Theatre v Londýně, polská premiéra dne 16. října 2010 ve varšavském Divadle na Woli; režisérem inscenace je Ondrej Spišák.

Tadeusz Słobodzianek je autorem následujících her:

1980 Historia o żebraku i osiołku (Scena 1980/6)
1981 Baśń jesienna (nepublikováno; premiéra v Kališi)
1982 Pułapka (nepublikováno; premiéra v Divadle Groteska v Krakově)
1987 Car Mikołaj (Dialog 1987/5)
1989 Obywatel Pekosiewicz (Dialog 1989/5)
1990 Turlajgroszek (Dialog 1990/11; společně s P. Tomaszukem; česká premiéra v Divadle rozmanitostí Most, 1994)
1991 Prorok Ilja (Dialog 1991/11; česká premiéra v Divadle Aréna v Ostravě, 2001)
1992 Jaskółeczka (nepublikováno; premiéra v Divadle Guliwer ve Varšavě)
1993 Merlin – inna historia (Dialog 1993/3)
1993 Kowal Malambo (Dialog 1993/7)
2000 Towarzysz Chrystus, czyli sen pluskwy (Krasnogruda 2000/12)
2009 Nasza klasa. Historia w XIV lekcjach (słowo/obraz terytoria, Gdańsk 2009)

České překlady:

Valihrášek (Turlajgroszek)
Prorok Ilja – překlad Janusz Klimsza
Občan Pekoš – překlad Jiří Vondráček, publikováno ve Světě a divadle 2000/1
Sen štěnice aneb Soudruh Kristus – překlad Jiří Vondráček

Literatura:

Ewa Dąbek-Derba: Tadeusza Słobodzianka nie-boskie historie: Dramaturia w kręgu mitu, Katowice 2003.

Recenze jednotlivých inscenací, rozhovorů s dramatikem ad. viz www.e-teatr.pl.