Laureátem letošního 13. ročníku polské prestižní literární ceny NIKE se stal básník Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki. Na slavnostním předání první říjnovou neděli obdržel sošku Gustawa Zemły, stejně jako šek na 100 tisíc złotých.

Porota v čele s Grażynou Borkowskou vybírala z užšího výběru sedmi autorů, mezi pěti romány zavedených či méně známých autorů (Gesty I. Karpowicze, Pałac Ostrogskich T. Piatka, Królowa tiramisu B. Sławińského, Fabryka mucholapek A. Barta či Bambino I. Iwaszów ) se objevila pouze jedna (vítězná) sbírka nazvaná Piosenka o zależnościach i uzależnieniach a jedna kniha reportáží (Gulasz z turula K. Vargy). Básník tak posílil a omladil řady poetických laureátů z let předchozích (byli jimi např. Stanisław Barańczak nebo Czesław Miłosz ).

Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki (1962), autor dvanácti sbírek a jedné prózy, je bezpochyby nejoriginálnějším polským básníkem střední a mladší generace, jenž utváří vlastní tradici, vyhledává precedensy v odvěké lyrice, přičemž důvěřuje neopakovatelnosti své psychické a existenční konstituce.

Dětství a mládí prožil v okolí Przemyśla, kde vyrůstal na pohraničí dvou kultur – polské a ukrajinské, a tento historický a kulturní střet dynamicky ovlivňuje neopakovatelnou melodii jeho poezie, přestože po stránce lexikální v básníkově poezii mnoho kresových výpůjček nenajdeme. Jeho lyrika nese značné prvky sarmatského baroka (motivy smrti, kostlivců, rakví či jiných reliktů), dalšími leitmotivy utvářejícími polyfonický koncert jeho veršů jsou: fyzická či psychická nemoc někoho blízkého – matky, příbuzných či přátel, vlekoucí se agónie, jež jsou vykresleny bez jakýchkoli básnických příkras či tělesná a sexuální identita, která se pohybuje mezi heterosexualitou a homosexualitou, mezi sexuální vášní a bázní, a kterou autor zasazuje do diskurzivního popisu tělesné filozofie (svým způsobem psychoanalitického, jakého ve své poezii využívá například Bożena Keff) a nad níž se také vznáší stín smrti (partneři či milenci umírají mladí).

Jiným zdrojem básníkovy poezie je přátelský a rodinný provinční život v okolí rodného města propojený s geniem loci daného místa, jež však přesahuje i do celopolských dějin.

Neopakovatelná barva lyrického hlasu a zpěvnost Tkaczyszyna-Dyckého by se dala přirovnat k poezii Stanisława Grochowiaka či Rafała Wojaczka. Básník je kromě jiného laureátem Literární ceny Barbary Sadowské (1995), ceny Německo-polských dní literatury v Drážďanech (1998), Literární ceny Gdyně (2006) či Hubert Burda Preis (2007). Bydlí ve Varšavě.

Zdroj informací o autorovi: www.culture.pl, autor článku: Piotr Matywiecki

Nominace 

Letošní nominace mohly být pro někoho překvapivé, leč pro jiného nemusí. Podle toho, z jakého úhlu pohledu se na ně podíváme. Vzhledem k tomu, že na cenu mohou být nominováni i laureáti z předchozích let (například Wiesław Myśliwski získal cenu již dvakrát, a to v letech 1997 a 2007), nikoho jistě neudiví, že se mezi nominovanými objevila držitelka NIKE 2006 Dorota Masłowska se svou druhou divadelní hrou Między nami dobrze jest (Je nám spolu dobře), psanou na zakázku pro varšavský Teatr Rozmaitości (přestože drama se mezi nominovanými na NIKE objevuje opravdu velmi zřídka), či dandy tamních literárních salónů, kritik, fejetonista a polonista Jerzy Pilch, laureát z roku 2001, se zatím posledním románem Marsz Polonia (Pochod Polonie).

Z nejmladší spisovatelské generace byli v nominacích kromě zmiňované Masłowské zastoupeni tři prozaici: třicetiletá držitelka Paszportu Polityki a prozaická debutantka Sylwia Chutnik, s povídkovou knihou Kieszonkowy atlas kobiet (Kapesní atlas žen), o rok mladší romanopisec básník a překladatel Philipa Larkina Jacek Dehnel s pokusem o rodinnou ságu nazvaným Balzakiana a egyptolog, autor knih Cud a Niehalo Ignacy Karpowicz (nominace za román Gesty (Gesta)). Generačně blízko jsou jim i čerství posttřicátníci – básník, literární kritik a publicista Roman Honet (1974) s pětidílnou sbírkou Baw się (Hraj si) či fotograf a výtvarník Sławomir Elsner (Antypody), kteří společně s o čtyři roky starším překladatelem a literárním vědcem Jackem Gutorowem (Inne tempo), performerem, režisérem a hudebníkem spojeným se scénou polského punku i jassu Pawłem Konjo Konnakem (Król festynów (Festivalový král)), Eugeniuszem Tkaczyszynem-Dyckým (Piosenka o zależnościach i uzależnieniach (Píseň o závislostech a bytí závislým)) či jedinou zástupkyní z řady polských básnířek Bożenou Keff (Utwór o Matce i Ojczyźnie (Útvar o Matce a Vlasti)) reprezentují šestici nominovaných v oblasti poezie.

Povídkovou tvorbu zastoupili židovská spisovatelka Irit Amiel (Podwójny krajobraz (Dvojitá krajina)) či Artur Daniel Liskowacki (Capcarap), jehož kniha Eine Kleine se dostala do finále NIKE v roce 2001. Z románů zde kromě již jmenovaných najdeme knihu fantasty a romanopisce Tomasze Piątka Pałac Ostrogskich, fabulativní příběh Andrzeje Barta inspirovaný skutečnou historickou událostí nazvaný Fabryka muchołapek (Továrna na mucholapky), román z doby Polské lidové republiky 80. let feministické kritičky a publicistky Ingy Iwaszów nazvaný podle jednoho z varšavských mléčných barů Bambino, knihu Bogdana Sławińského Królowa tiramisu (Královna tiramisu) či prozaický debut básníka, scénáristy a performera Wojciecha Stamma Czarna matka, spojeného s někdejšími literárními skupinami TotArt a bruLion.

Esejistický žánr byl v letošních nominacích NIKE zastoupen pouze dvěma knihami a obě napsali prozaici. Krystyna Sakowicz byla nominována již v roce 2001 za román Śnienie a letos přichází s Księgou ocalonych snów (Kniha zachráněných snů), a již z titulů je jasné, jaké téma se pro ni v různých literárních žánrech stává prioritním. Posledním z nominovaných je novinář, hudebník, básník prozaik a hungarofil Krzysztof Varga s knihou Gulasz z turula, věnovanou současné situaci v maďarské společnosti.