Čeští čtenáři autora znají mimo jiné díky monumentálnímu dílu Báječná dobrodružství Kavaliera a Claye, za které získal v roce 2001 prestižní Pulitzerovu cenu, a díky jeho poslednímu románu Židovský policejní klub. Prvotinu Záhady Pittsburghu autor napsal ještě během studia, jako magisterskou práci na University of California v Irvine v roce 1988, a po jejím vydání jej kritická i čtenářská přízeň zařadila mezi nejtalentovanější tvůrce tehdejší americké literatury.

Jak naznačuje název, děj knihy se odehrává v Pittsburghu, přičemž celá zápletka je vymezena rámcem jednoho léta. Arthur Bechstein vypráví dávný příběh, který se rozeběhl poté, co se rozešel s přítelkyní a ukončil studia. V tomto přelomovém momentu se stal součástí zcela nového světa a sblížil se s novými lidmi – s nejlepšími kamarády ze střední školy, se svým jmenovcem Arthurem, s Clevelandem, s Arthurovou kolegyní z knihovny Flox a s jejich roztodivnými přáteli. Kolo příběhu se postupně roztáčí, Arthur své vztahy s jednotlivými protagonisty prohlubuje a zároveň se snaží od tohoto osobního prostoru, od sebe i svých známých, striktně oddělit svět svého otce, který je jedním z šéfů husté sítě mafie. Vypravěč Arthur je Žid, což je typické i pro ostatní autorovy romány.

Celý příběh je předznamenán obrazem, který si Arthur s nadcházejícím létem vybavuje: stojí ve výtahu, který plynule stoupá do vyšších a vyšších pater obrovského věžáku. Putování vzhůru Arthur popisuje takto: „Cestou k lesklé špici prostřídám spoustu kravat, pořídím si pět šest geniálních desek a taky budu možná až příliš často hledět na puklý hřbet půlkolečka citronu na dně koktejlové sklenice.“ (s.7–8). Tento obraz zrcadlí všechna očekávání, se kterými do onoho dávného červnového dne vypravěč vstupoval. Teď se před ním rozprostírá nezměrné pole možností: ocitá se na prahu údobí, kdy je najednou po dlouhé době svobodný a může začít znovu, jinak, nechat se unášet proudem a vybírat si z moře příležitostí, které mu okolní svět nabízí. Má dojem, že jeho noví kamarádi i okouzlující, neodolatelně potrhlá Flox mu otevírají dveře do světa, který do té doby neznal. Od počátku je však z všudypřítomného melancholického nádechu vyprávění zřejmé, že přes mnohá očekávání a jejich postupné naplňování musí ono léto nutně dospět k tragickému finálnímu bodu, ze kterého již není návratu ani cesty dál. Atmosféru nasycenou emocemi a touhou dokresluje motto knihy, které si Chabon vypůjčil od Borgese: „Jako zloději jsme se dělili o poklad nocí a dní.“

V románu lze rovněž vystopovat paralely s Fitzgeraldovým Velkým Gatsbym, na jehož podobně melancholické ladění i obdobný způsob vyprávění poukazují mnozí kritici. Jde totiž rovněž o příběh jednoho léta v jednom městě (v tomto případě jde o New York) s melancholickým nádechem minulých časů, jen s tím rozdílem, že u Fitzgeralda ho nevypráví jeden z hlavních protagonistů, ale spíše nezaujatý pozorovatel Nick Carraway. Jak podotýká v doslovu Petr Onufer, sám Chabon se k této inspiraci přiznává v souboru esejů Maps and Legends (české vydání připravuje Albatros). Zároveň mají obě knihy kromě narativní struktury společné i jedno stěžejní téma, a to rozplynutí počátečních hrdinových očekávání. Arthur, stejně jako Gatsby, nakonec ztratí svou milovanou a s ní i veškeré své iluze, pro něž do té doby žil. I pro Arthura Bechsteina to dávné léto znamenalo určitý zlom, ač se jeho osud zdaleka neuzavírá, jak je tomu v případě Gatsbyho. Spíše se mu skrze zážitky oněch tří měsíců dostalo několika zásadních lekcí do budoucího života, byť to bylo za cenu ztráty nadějí, které do svých nových vztahů vkládal.

Dále se v Záhadách Pittsburghu objevuje mnoho témat spojených s dospíváním a s ranou dospělostí. Jak již bylo naznačeno, Arthur se snaží vyrovnat se svým otcem, jehož povolání je morálně značně problematické, touží se vymanit z jeho autoritářského vlivu a postavit se mu. Stojí ho to velké úsilí, neboť mezi nimi stále přetrvává – přes všechny stinné stránky jejich vztahu – velmi silné pouto, k čemuž možná přispívá i absence Arthurovy matky, která zemřela, když byl malý. Zároveň se učí rozumět svým citům a sexualitě, což je provázeno jeho četnými reflexemi. A také se snaží začlenit do společnosti, kam se díky svým novým přátelům dostal a která ho do značné míry fascinuje. Všemožně se tedy pokouší vyrovnat sám se sebou a najít místo ve světě, který se opět celý proměnil. Arthur v něm začíná nanovo, pokrytý bílým plátnem, které čeká na obarvení vším tím, co si jen on sám zvolí. Musí však za své činy rovněž přijmout zodpovědnost.

Všechny milostné vztahy v knize jsou z nějakého důvodu problematické, nenaplněné, nešťastně roztržené. Jako to nejdůležitější, nejúchvatnější a nejtrvalejší mezilidské pouto se tu však ukazuje být čisté přátelství. To se zprvu rozvíjí mezi Arthurem a oběma novými známými, jeho esenci však představuje vztah vypravěče a Clevelanda. Vyjádřen je neskutečně silným obrazem, kdy spolu oba mladí muži za horkého dne, uprostřed zácpy aut, kličkují na motorce. Cleveland se hurónsky směje, předjíždí hlava nehlava a nechává oba zakoušet opojný pocit svobody, energie a sounáležitosti. Jejich pouto není zaneseno vrstvou žádných nenaplněných očekávání či sexuálních tenzí, je jim spolu neproblematicky dobře a jeden druhého nemohou zklamat.

Celý román je zasazen do kulis Pittsburghu, který se tu nejeví jako špinavé a šedivé industriální velkoměsto, ale jako magický prostor, kde se hrdinové osudově setkávají, podnikají spolu výpravy k mystické Mrakovně a tam oba Arthurové i Cleveland silně pociťují genia loci. Chabon zachycuje jejich společné toulky městem, zálibně popisuje detaily v jejich bytech a poskytuje jednotlivým protagonistům prostor, aby představili svou vlastní vizi města, vyjádřili svůj osobitý vztah k tomuto místu. Nechává Pittsburgh ožít, stát se dějištěm, kde do sebe postupně všechny kostky stavebnice nakonec zapadnou.

Chabon zde rovněž už projevuje svou stylistickou bravuru, kterou naplno rozvine v pozdějších textech. Jednotlivé sugestivní popisy střídá se svižně napsanými dialogy, které podtrhuje a ozvláštňuje jemnou ironií a humorem. Zároveň nechává prostor i introspektivním reflexím hlavního hrdiny a rozkrývá tak některé jeho vnitřní nejistoty. Celý příběh Arthurova léta protkává takřka detektivní linie, která se pojí s jeho otcem a přilévá do příběhu další dávku napětí. Místy se zdá být poněkud nedomyšlená, to však Chabon vyvažuje vycizelovaným jazykem plným metafor a neotřelých spojení.

Záhady Pittsburghu jsou kronikou jednoho léta, které se odehrálo kdysi, v době navždy uplynulého mládí, a je dnes zahaleno melancholickým, nostalgickým oparem. Je to příběh jednoho města a několika postav, jež více či méně naplní svá očekávání, až dospějí do bodu, kdy je situace neudržitelná a je až příliš jasné, že žádné dobré řešení neexistuje. Celý propletenec vztahů se opět rozvine, každý se vydává dále po své pouti, poznamenaný a zkušenější. Léto končí, zapouzdří se v minulosti a začíná další období, které snad opět přinese něco nového.