Žánr detektivního románu je na světě už dlouho, nikdy však nedosáhl intelektuálních výšin, detektivka je vždycky považována spíše za řemeslo než za umění. K tomu je svázána mnoha pravidly, jež nejlépe definoval roku 1928 S. S. Van Dine ve Dvaceti pravidlech, jak napsat detektivní příběh. Patří mezi ně například, že zločinec musí být dopaden na základě detektivova vyšetřování, nïkoli díky náhodě či nepředvídatelným okolnostem, dále že viníkem nesmí v žádném případě být sluha (příliš jednoduché), či že detektiv nesmí být při vyšetřování jednotlivých osob nijak citově angažován.

Český čtenář si v této souvislosti připomene Josefa Škvoreckého, jenž podobná pravidla zpopularizoval o čtyřicet let později v Hříších pro pátera Knoxe. Vedle Agathy Christie je bezesporu nejúspěšnějším autorem detektivek sir Arthur Conan Doyle, stvořitel Sherlocka Holmese. Ve snaze zbavit se svého hrdiny napsal Doyle roku 1893 povídku Poslední případ (The Final Problem), v němž se detektiv utkal se svou věčnou Nemésis, ďábelským profesorem Moriartym. V zápolení se nakonec oba zřítí do vod Reichenbašských vodopádů, z nichž se ani jeden nemá už nikdy vynořit. Tak lehké to ovšem Doyle neměl, už o osm let později byl totiž zájmem a naléháním čtenářů přinucen vrátit Holmese na scénu v Psu baskervillském. Následovalo dalších více než třicet detektivních příběhů; po Doylově smrti roku 1930 se pak postava geniálního kriminalisty objevila v dílech mnoha Doylových následníků, z většiny se ovšem vyklubali nepříliš originální epigoni.

A nyní se nesnadného úkolu oživit legendární postavu chopil i Michael Chabon, držitel Pulitzerovy ceny za román Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye. Pro svůj román zvolil název, jenž odkazuje právě na titul fatální Doylovy povídky - Konečné řešení (The Final Solution). Spojení těchto dvou slov se ovšem v historii 20. století objevuje v souvislostech naprosto odlišných: nacisté tak nazývali svůj plán na vyhlazení židovské rasy z povrchu zemského. Hlavní hrdina Chabonova nejnovějšího počinu, teprve devítiletý Linus Steinman přijede do válečné Anglie jako židovský uprchlík z Třetí říše; svým původem se staví do řady Chabonových protagonistů, kteří své židovství nijak nepopírají, ale zároveň si jej příliš neuvědomují. Následkem utrpěného šoku chlapec oněměl, ticho kolem něj přesto nevládne. Společnost mu totiž dělá šedý africký papoušek, jenž ze sebe chrlí řady čísel, které jsou pro všechny záhadou. Jedná se o nějaký tajný kód jednotek SS? Námořní šifry německých ponorek? Nebo snad hesla k tajným kontům ve švýcarských bankách? Záhada se změní v problém v okamžiku, kdy je spáchána vražda a zároveň papoušek zmizí.

K vyřešení případu je přizván devětaosmdesátiletý stařec, o němž je známo, že kdysi býval fenomenálním detektivem. Ano, ačkoliv jméno Sherlocka Holmese ani jeho nejbližšího spolupracovníka doktora Watsona v celém románu nepadne ani jednou, můžeme si být jisti, že nám autor nabízí poslední případ „starého pána“, jak je v knize Holmes nazýván. Totožnosti detektiva nasvědčují i další indicie: zpráva o zločinu starého pána zastihne, zrovna když pročítá nejnovější číslo Britského včelařského magazínu - podle Doyla byl Holmes mimo jiné vášnivý chovatel včel. Detektivní příběh se odvíjí přesně v duchu v úvodu vyjmenovaných Van Dineových pravidel: starý detektiv celý případ samozřejmě vyřeší, dopadne zločince a vrátí ukradeného papouška jeho majiteli, Linusovi Steinmanovi. Ten hlavní zločin – již dříve zmíněné „konečné řešení“ – však zůstává nepojmenován a nepotrestán.

Po obsáhlém románu o smyšleném komiksu je Konečné řešení dílem útlým, čítá pouhých 131 stran. I na tak malém prostoru však Chabon dokázal, že je mistrem vyprávění. Pro Konečné řešení zvolil jakoby viktoriánský styl dlouhých vět, jež jsou často plné nejrůznějších odboček; v tom připomíná mistry románu sklonku devatenáctého století, především Henryho Jamese a Josepha Conrada. K tomu se tentokrát přidal i smysl pro experiment: jedna kapitola je vyprávěna z pohledu papouška, který v ní komentuje lidskou povahu. Svým posledním románem vysekl Chabon hlubokou poklonu nejslavnějšímu detektivovi všech dob i jeho tvůrci; doufejme tedy, že Konečné řešení nezůstane jediným románem s postavou „starého pána“ v hlavní roli.