Román Fakta o Finsku je už čtvrtou knihou norského spisovatele Erlenda Loea přeloženou do češtiny. Obecně nejúspěšnější počin Naivní. Super. (2005) následoval hutnější a absurdnější Doppler (2007), teprve před nedávnem se pak na pultech knihkupectví objevila Ryba, první díl série knih nejen pro děti vyprávějících o dobrodružstvích řidiče Kurta a jeho rodiny. Jak už je u českých překladů Loea dobrým zvykem, také Fakta o Finsku se pyšní svým technickým zpracováním. Neotřele nápaditou a barevně vyváženou grafiku obálky podtrhuje kvalitní vazba, papír a estetický font písma.

Zhruba třicetiletý hlavní hrdina bydlí sám v Oslu. Živí se vytvářením brožur na zakázku a zpočátku to vypadá, že nejsilnějším poutem je vázán ke svému autu. A to je jednoho rána pryč. Nakonec se ale ukáže, že bylo pouze při každoročním čištění silnic odtaženo. Aby své auto dostal zpět, musí zaplatit nemalou pokutu. Potřebuje peníze, potřebuje práci. Přijímá nabídku finské ambasády na vytvoření brožury o Finsku, aniž by tuto zemi kdy navštívil nebo o ní věděl víc než jiní. Pracovníky ambasády však neváhá ujistit, že má finskou babičku, k níž pravidelně jezdíval na prázdniny, a že je tudíž s Finskem a s finskými reáliemi výborně obeznámen. Lhůta na dodání brožury činí měsíc, což se nejprve zdá jako poměrně dlouhá doba, jenže když netušíte, kde začít, a neplánovaně se zaobíráte spoustou jiných věcí, čas letí jako splašený. Kde navíc sehnat dostatek informací o Finsku, když o něm kromě banalit takřka nic nevíte, peníze vám dosud nepřišly na účet, nemáte auto, nerad cestujete, nenávidíte internet a v knihovně dlužíte za propadlé výpůjčky?

Při práci na brožuře o Finsku začnou hlavního hrdinu zneklidňovat sny o vodě předznamenávající změnu. On však o žádné změny nestojí, je spokojený se svým osamělým „stojatým“ životem, se rčením „změna je život“ rozhodně nesouhlasí. O minulosti se dozvídáme pouze tolik, že jeho poslední zkušenost v lásce mu přinesla zklamání, zřejmě proto se uzavřel do dobrovolné samoty. Přesvědčení o jejích výhodách v něm ale brzy nahlodá setkání s mladou ženou pracující na odtahovém parkovišti a starající se o mírně problémového mladšího bratra. S ženou mu pozvolna do života vstupuje ona změna, které se tolik děsí. Motiv vody, jež plyne a přináší nebezpečnou změnu, je v knize ústřední. Vodou je v tomto smyslu celá řada věcí: cestování, čas, sex, internet, život, smrt a dokonce hudba finského skladatele Sibelia.

Čtenář se ve Faktech o Finsku setkává s jiným stylem, než na jaký byl dosud u Loea zvyklý. Dřívější krátké, jednoduché věty se mění ve složité konstrukce, text s mnoha odbočkami volně plyne jako voda a odráží mírně chaotické uvažování hlavního hrdiny. Nechybí ovšem typické hlášky, svébytný smysl pro humor ani cynické až ironické komentáře všeho okolo, k čemu má hlavní hrdina (tedy zprostředkovaně autor) potřebu se vyjádřit. Vzhledem k tématu se terčem přirozeně nejčastěji stává norsko-finský vztah. Román si však dělá legraci nejen z Finska, ale zároveň také ze samotných Norů ovládaných mnoha stereotypními představami. V tom Loe navazuje na Rybu, v níž cíleně zjednodušeně popisuje různá místa světa, či na Volvo Lastvagnar (Náklaďáky Volvo, 2005) vtipně glosující norsko-švédské hašteření. Finové jsou dle norského vnímání mlčenliví, nechávají promluvit sekeru tam, kde jim docházejí slova, mají sklony k sebevraždám a šílenství, hodně pijí. Českému čtenáři to bude zřejmě připadat dvojnásob bizarní – nemyslíme si my to samé jak o Finech, tak o Norech samotných (potažmo o všech severských národech).

Styl bez kapitol členěný pouze sem tam odstavcem nahrává čtení bez přerušování, v jednom kuse. Čím větší pauzu si ve čtení uděláte, tím těžší je se do proudu textu rozkouskovaného stovkami rozličných vsuvek znovu pohroužit. Ne vždy lze totiž nasednout do rozjetého vlaku: „Vlak už odjel. Byl tady, a já jsem nenastoupil, nechal jsem ho ujet, jako vždycky, a není pravda, že vždycky jede nějaký vlak, to není pravda. Ve skutečnosti jezdí strašně málo vlaků, skoro žádné vlaky, a těch pár, co jede, člověk zmešká, a jediné, co jede, je voda. Voda jede.“ (s. 62) A na vodu pozor, pokud nejste zrovna brodivý pták.