Nejčtenější i nejuznávanější román Mise Londýn Aleka Popova, jednoho z předních bulharských spisovatelů současnosti, vyšel poprvé v roce 2001 a hned si získal přízeň čtenářů i respekt kritiků. Prodalo se ho kolem deseti tisíc výtisků ve čtyřech vydáních, těsně před tiskem je páté. Kniha byla přeložena do řady jazyků – angličtiny, polštiny, srbštiny, němčiny a dokonce i turečtiny či maďarštiny. Dočkala se také divadelního zpracování a úspěšně byla uvedena jako rozhlasová hra. V současné době se připravuje bulharsko-anglicko-maďarská koprodukce filmového zpracování, premiéra filmu je naplánována na začátek příštího roku. Díky ohromnému smyslu pro humor, spojenému s bohatou fantazií, neoddiskutovatelným jazykovým talentem a velmi originální fabulační schopností tak vznikla kniha, která čtenáře zajímá, napíná, obohacuje, přitahuje, ale hlavně náramně baví.

Popova románová prvotina vypráví o bulharské diplomatické misi v Londýně na přelomu tisíciletí. Setkáváme se tu s charakterově vyhraněnými, poněkud pitoreskními postavami, které tak či onak vypovídají o bulharské mentalitě; směšné, nešťastné, zabedněné, provinční. Popov tu před čtenářem rozehrává poutavé situace, humorné momenty z každodenního života ambasády a jejích obyvatel. Kuchař, studentka, velvyslanec, rádoby zpěvačka a další tvoří pestrou sebranku, každý je z jiného těsta, ale zároveň mají něco společného. Jsou směšní ve své malosti a velcí ve své komičnosti. Za veselými historkami se ale skrývá i kousavá satira, autor nemá s nikým slitování, grotesknost je nástrojem kritiky bez servítků. Hlavní zápletka se točí kolem plánovaného večírku bulharské kultury, který navštíví sama anglická královna. Všechno je ale trochu jinak.

Hlavní zbraní, kterou si dvaačtyřicetiletý Popov už více než patnáct let podmaňuje své čtenáře, a která dominuje i románu Mise Londýn, je jeho znamenité umění dělat srandu. Kniha je plna komiky, parodie, grotesky, satiry. Setkáváme se tu s mistrovským humorem jazykovým, situačním, dějovým; legrace se rozprostírá na široké paletě odstínů, je intelektuální, vulgární, anekdotická, patetická, zesměšňující, chápavá, hodnotící, soucitná atd. Humor je tu ovšem doprovázen Popovou svéráznou fantazií, které se nebojí popustit uzdu a rozehrát ji do nejabsurdnějších nuancí. Román Mise Londýn ale není jen humoristickou knížkou či realizací spisovatelových fantazií. Alek Popov, který rok pracoval jako bulharský kulturní atašé v Londýně, podává věrný obraz o životě diplomatické instituce, viděný samozřejmě jeho sarkastickýma očima. Vytváří tak groteskní naturalismus, satirický realismus, veselou parodii, nebo, chcete-li, tragikomickou humoresku. Hlavně ale jde o velkou švandu.