David Bernstein

Třetí Gospodinovův román, který vypráví o pojetí času v individuální i kolektivní paměti, získal jako první bulharská kniha prestižní Bookerovu cenu. Autorovo alter ego v něm vynalezne kliniky času, v nichž se společnost trpící ztrátou paměti navrací do doby, kdy se cítila lépe.

Bulharská spisovatelka, dramatička a novinářka Teodora Dimova patří k nejznámějším, nejúspěšnějším, ale také čtenáři i kritikou nejuznávanějším současným bulharským autorům. V češtině jí právě vyšla druhá kniha.

Jsem věčně narozený. Stále ještě si pamatuji začátek doby ledové i konec studené války. Pohled na umírající dinosaury (v obou epochách) je jednou z nejnesnesitelnějších věcí, které jsem kdy viděl. Vzpomínám si, jak jsem se narodil jako šípkový keř, koroptev, Ginkgo biloba, slimák, červnový mrak (to je krátká vzpomínka), fialový ocún jesenní u Halensee, předčasně rozpučelá třešeň ztuhlá pozdním dubnovým sněhem, jako sníh, který způsobil, že oklamaný třešňový strom ztuhnul… Já jsme.

Žánry už nejsou, co bývaly. „Čisté žánry mě moc nezajímají,“ vyhlašuje svůj program Georgi Gospodinov ve Fyzice smutku a dodává: „Román není Árijec.“ Pokud se na tento text podívám optikou Penča Slavejkova, který rozděluje básníky na „lyrické“, kteří ve věcech hledají sami sebe, a „epické“, kteří hledají věci samy o sobě, pak musím prohlásit: „Ano, před námi je román, ale román lyricko-epický.“

Kosťa Polívka seděl na vnitřním dvoře vily v Hyde Park Gate a počítal letadla přelétávající nad South Kensingtonem. Bylo jarní ráno, počasí bylo hřejivé, s nízkou oblačností. Forzýtie v rohu dvora zářivě kvetla. Kosťa Polívka seděl na schodech, bosky, v džínách a tílku.

Hlavní zbraní, kterou si dvaačtyřicetiletý Popov už více než patnáct let podmaňuje své čtenáře, a která dominuje i románu Mise Londýn, je jeho znamenité umění dělat srandu. Popova románová prvotina vypráví o bulharské diplomatické misi v Londýně na přelomu tisíciletí.

Román Majkite (Matky) uznávané a proslavené bulharské spisovatelky a dramatičky Teodory Dimové, z r. 2005 získal řadu domácích i zahraničních ocenění. Je inspirován skutečnou událostí, kdy v Plovdivu skupina žáků sedmé třídy základní školy ubila svou oblíbenou třídní učitelku.

Román Adriana (2007) popisuje neobyčejné přátelství třiadevadesátileté inteligentní a velmi bohaté dámy s mladou a oslnivě krásnou studentkou anglické filologie.

Jednoho dne Jura, moje krásná sestřenice, kterou všichni příbuzní litovali, protože máma jí zemřela, když byla ještě malá, a otec se brzy na to oženil s jednou vdovou ze severozápadního Bulharska a tak jako v nejstrašnějších příbězích o macechách se přestal starat o svou prvorozenou dceru, úplně si jí přestal všímat, naváděn vdovou ze severozápadního Bulharska, které se po dvouletém poštvávání a otravovaní podařilo vypudit Juru k babičce...