Bosenskohercegovský Chorvat Josip Mlakić (1964) pochází z obce Bugojno ze střední Bosny. Po vystudování gymnázia v Gornjem Vakufu pokračoval v Sarajevu na Strojní fakultě místní univerzity. Po absolvování pracoval ve svém oboru, ale začal se též na konci 90. let 20. stol. věnovat literatuře.

V roce 1997 vstoupil do ne příliš širokého povědomí čtenářů svou sbírkou povídek Puževa kućica (Hlemýžďův domeček). Podstatnější rozruch nastal až při vyhodnocování výsledků soutěže záhřebské nakladatelství Faust Vrančić, které hledalo v roce 1999 nové chorvatské literární talenty. Rukopis pak vyšel jako válečný román Kad magle stanu (Až se mlhy rozplynou, Zagreb 2000) a kritika i čtenáři byli nadšeni. O dva roky později Mlakić tematicky navazuje sbírkou povídek Odraz u vodi (Odraz ve vodě, Mostar 2002) a Obiteljska slika (Rodinná fotografie, Zagreb 2002). Ve stejném roce vyvolal řadu rozporuplných reakcí svým druhým románem z občanské války Živi i mrtvi (Živí a mrtví, Zagreb 2002). V roce 2004 vychází Mlakićovi první sbírka poezie Oči Androida (Split-Široki Brijeg 2004) a také sbírka povídek o občanské válce a době po ní Ponoćno sivo (Půlnoční šeď, Zagreb 2004). Tématem vyhnaných bosenských Chorvatů se zabývá román Čuvari mostova (Strážci mostů, Split-Široki Brijeg 2004). Třetí román věnující se občanské válce a jejím důsledkům jsou Psi i klaunovi (Psi a klauni, Zagreb 2005). Závěrečným románem Malkićovi válečné tetralogie by měla být chystaná Skica u ledu (Obraz v ledu).

Josip Mlakić žije převážně v Uskoplji-Gornjem Vakufu v Bosně a Hercegovině a věnuje se především literární tvorbě.