Kanadský spisovatel Yann Martel byl až do předloňského vyhlášení Bookerovy ceny prakticky neznámou osobou. Svůj literární debut si odbyl za nezájmu literární kritiky i populárních médií, a vše naznačovalo tomu, že dopadne jako nesčetné zástupy jiných začínajících spisovatelů, které semlela nemilosrdná marketingová mašinérie současné anglicky psané literatury.

Nestalo se tak díky ocenění Booker Prize, které tak jen potvrdilo oprávněnost existence literárních cen – navzdory kritice puristů, že jde jen o mediální cirkus, tyto ceny totiž dokáží upozornit na autory, kteří by jinak upadli z nejrůznějších důvodů v zapomnění. Martelův předloňský triumf byl zároveň velkým zadostiučiněním pro malé skotské nakladatelství Canongate, které bylo prvním nezávislým nakladatelským domem (tj. firmou, jež není vlastněna některým ze tří nakladatelských gigantů), jemuž se podařilo toto ocenění získat.

Z Yanna Martela se téměř okamžitě stala mediální hvězda anglicky psané literatury a on s rutinou profesionálního baviče začal objíždět jednu literární událost za druhou. Není bez zajímavosti, že jednou ze zemí, které navštívil krátce po svém triumfu, byla i Česká republika. Yann Martel přijel do Prahy přesně před rokem a na Festivalu spisovatelů zde diskutoval s Irvinem Welshem a četl ze svého, tehdy ještě nepřeloženého románu.

Ten teď konečně díky úsilí manželů Mikolajkových a péčí nakladatelství Argo spatřil světlo světa a s úspěšnou knihou se může seznámit i český čtenář. Nutno hned zkraje důrazně upozornit, že Pi a jeho život rozhodně není kniha pro každého. Na první pohled nekontroverzní příběh malého chlapce, který se vydává společně s rodiči a zbytky zoo, které rodina vlastnila, z Asie do Kanady, totiž může některé čtenáře po chvilce začít nudit ještě dříve, než se do jejich naslouchání začne vkrádat nedůvěra vůči vypravěči (který je jako většina postmoderních vypravěčů naprosto nevěrohodný), jež vyvrcholí scénou s fantastickým ostrovem a velkolepým obratem v závěru románu, kdy je celý vyprávěný příběh zpochybněn, postaven na úroveň metafory a čtenář dostává na výběr mezi dvěma příběhy.

Přestože příběh románu není nejsilnější. Malý Pi přežije jako jediný člověk ztroskotání lodi v bouři a ocitne se na záchranném člunu s několika zvířaty z rodinné zoo, z nichž nejneškodnějším je zebra, nejděsivější hyena a zdaleka nejnebezpečnější tygr. Jistým handicapem je zde to, že vypravěčem je protagonista – od samého počátku tak víme, že malý Pi dobrodružství na lodi přežije a naše netrpělivé očekávání pak zaměstnává pouze otázka, co přesně se stane s tygrem a jak k sobě najdou cestu. Literárně pozoruhodné jsou zejména ty pasáže, v nichž autor popisuje způsoby, jimiž si Pi na člunu získával potravu – jak se naučil lovit, kde získával vodu apod. Samozřejmě, že vše – ač líčeno naprosto přesně a detailně – je poměrně nevěrohodné. Jen stěží si lze představit, že by malý chlapec, který právě přišel o všechny své blízké, byl schopen rafinované důmyslnosti hodné Robinsona Crusoe. Na druhé straně, příběh, který Pi nabídne v závěru románu sice věrohodný je, ale – jak autor dobře předpokládá – jen málokdo mu bude ochotný věřit a raději se spokojí s nevěrohodnou, leč poměrně senzační „příhodu se zvířaty“. Sympatické je i to, že se Martel vyhnul jakémukoli sentimentalizování a když Pi popisuje svůj vztah s tygrem, je v každém okamžiku jasné, že nejde o nějaké sbližování a city, nýbrž prostě o vztah síly a podřízenosti.

Bez přehánění lze říci, že Pi a jeho život je jednou z nejzvláštnějších, nejobtížnější zařaditelných knih, které v posledních letech získaly Booker Prize, knihu natolik zvláštní, že leckterý čtenář možná po jejím přečtení bude stále váhat, zda se mu líbila či nikoli. Za přečtení rozhodně stojí a je moc dobře, že ji Argo vydalo v překladu takto záhy, navíc v překladu, který lze hodnotit kladně. Tak však nelze nahlížet na záložku knihy, u které se její autor (překladatel) nechal až příliš inspirovat textem na serveru iliteratura.cz. Při vydávání takto ostře sledovaného titulu by snad stálo za to vynaložit více vlastního úsilí, ne?