Jiří Peňás je v našich žurnalistických luzích a hájích díky svým neotřelým a často kontroverzním názorům stále tak trochu "zjevením". Tento publicista vystřídal během deseti let snad všechna zásadní periodika (MF Dnes, LN, Respekt, v současnosti Týden) a už sám podtitulek jeho knihy říká, co bude její náplní.

Když tak o tom přemýšlím, nenacházím hlubší smysl psát recenzi na recenze nikoho druhého, tedy psát jakousi recenzi na druhou. A navíc, pro pravidelné čtenáře Respektu nebo Týdne není Peňásova publicistická činnost ničím novým. Snad jen tedy pokus o jakési všeobecné shrnutí...

V knize Deset procent naděje najdete okolo osmdesáti kritikových filmových, knižních a celkově kulturně-společenských recenzí, kritik, poznámek či glos a připomínek. Peňás je člověkem bezpochyby sečtělým a vzdělaným a své výtky nebo naopak chválu dokáže pádnými argumenty podpořit či vyvrátit. V oblasti literatury se zaměřuje především na současnou tvorbu českých autorů (knihy Ivana Landsmana, Michala Ajvaze, Jana Jandourka, Terezy Brdečkové...), v kinematografii se snaží zmapovat tvorbu našich režisérů posledních několika let (Ondříčkovi Samotáři, Zelenkovi Knoflíkáři, Nejasná zpráva Juraje Jakubiska, Ene Bene Alice Nellis...).

Do rámce jeho publikační činnosti spadají i české fenomény let minulých i současných (causa Major Zeman, Anticharta, TV NOVA, postava rozporuplného umělce Milana Knížáka, pseudointelektuální Katovna...). Pokud si tedy doma svá oblíbená periodika neschováváte nebo si jednotlivé články nevystřihujete a nepolepujete jimi místnosti v bytě, je kniha Deset procent naděje velice příjemným doplňkem vaší knihovny, do kterého se dá kdykoli a na kratší či delší chvíli nahlédnout.