Mívají šachisté hudební talent? V čem současná britská premiérka připomíná cosplayerku převlékající se za Margaret Thatcherovou? Jak reagují dřívější disidenti hojně používající vulgarismy, když začne k národu vulgárně promlouvat samotný prezident? Máme být rádi, že investoři k České republice automaticky přistupují jako k součásti Německa a nikoli středovýchodní Evropy? V čem se tradiční filozofie míjí se svým klasickým tématem, láskou? Jsou současní lidé unavení kvůli své extrémní přecitlivělosti, která sama o sobě vyčerpává? Vpisují se kulturní vzorce do našich fyziologických procesů? Zaútočilo Rusko na Ukrajinu proto, že si uvědomuje svoje nezvratné upadání, zatímco Čína odkládá agresi vůči Tchaj-wanu, protože stále sílí? I takové otázky rozebírá kniha Proměny života. Rozhovory 50 osobností, které už dříve byly publikovány v týdeníku Echo.

Respondenty byli čeští i zahraniční lékaři, archeologové, historici, ekonomové, politologové, sociologové, právníci, filozofové i umělci. Nechybí mezi nimi světoznámá jména jako nobelistka Světlana Alexijevičová nebo Francis Fukuyama, ale také osobnosti žijící spíše ve stínu svých slavnějších partnerů, jako archeoložka Andrea Bartošková, která se v závěru rozhovoru od novináře dozvídá, že její manžel Jiří je „národní hodnota a cennost“. Někteří mají přitom šanci představit se jako svébytné osoby s vlastními životy a profesí, jako Daňa Horáková, manželka filmového režiséra Pavla Juráčka, která coby emigrantka udělala v Německu pozoruhodnou kariéru vyvrcholivší postem hamburské ministryně kultury.  

Kniha je tedy rozkročena přes obsáhlou škálu témat: od vraždy svatého Václava a vyvraždění jeho přívrženců na Budči přes studenou válku (a historku o tom, kterak grizzly přelézající plot málem spustil jaderný konflikt) až k migrační krizi a současné ruské invazi na Ukrajině. 

Jednotlivými tazateli jsou novináři z Echa, což je médium pravicové a konzervativní. To se v tónu kladených otázek odráží častou kritikou „cancel culture“, odsuzováním klimatického hnutí coby „ideologie“ či výroky o tom, že fake news se bojí hlavně současný establishment. Mnozí z dotazovaných s podobnými názory souhlasí nebo je ještě stupňují. Nejkřiklavěji snad poradkyně premiéra Orbána Mária Schmidtová, která ve spojitosti s židovským finančníkem a filantropem Georgem Sorosem opakuje známé obvinění, že pašování migrantů je „výnosný obchod“, což tazatel v rozhovoru nijak neproblematizuje.

Někteří respondenti se ale velmi sugestivním otázkám přece jen vzpírají. Historik Jiří Suk tak hájí Gretu Thunbergovou, a když je Francisi Fukuyamovi podsouván názor, že EU trpí nedostatkem demokracie a ovládají ji nevolení byrokrati, ten (možná překvapenému) redaktorovi oponuje, že je tomu právě naopak: „Demokracie nemůže přežít bez byrokratů.“

Z hlediska čtenáře, který s ideovými východisky vydavatele ne zcela souzní, lépe dopadají rozhovory, v nichž redaktoři ostentativně nevnucují svoje názory, ale vycházejí z pečlivé znalosti díla zpovídané osobnosti, na něž přirozeně navazují. Příkladem tohoto postupu jsou výborné kapitoly, v nichž byla tazatelkou filozofka Tereza Matějčková. Ta třeba s německým filozofem a psychiatrem Thomasem Fuchsem mluvila o vztahu mozku a myšlení („Nemyslí ani výhradně mysl, ani mozek, ale celá lidská bytost, protože jen ta také cítí a jedná.“) nebo o perspektivách transhumanistických vylepšení: technologicky zdokonalený člověk by byl inteligentnější, ale podle Fuchse by nebyl šťastný; naopak, „neštěstí je součástí perfekcionismu“.

Jiří Peňás by byl zřejmě rád, kdyby mu dotazovaní potvrdili, že „slovanství“ se pojí s leností, nepořádkem a lhostejností, tedy teze, které čtenáři mohou znát i z jeho cestopisů. Ale jinak se i on projevuje jako empatický a informovaný tazatel, zvláště když se s dotyčným dobře zná, jako v případě Jáchyma Topola a dalších umělců. Dovolí si pak s takovým tvůrcem rozmlouvat i v celkem rozverném duchu. Například zmíněnému Topolovi pracujícímu v Knihovně Václava Havla v humorné nadsázce předestírá myšlenku, zdali ve zmíněné instituci nepěstují před ikonostasem z jeho fotografií kult zvěčnělého Václava Havla a on není popem tohoto náboženství. A jako chápavá a nekonfrontační tazatelka se třeba v rozhovoru s architektkou Evou Jiřičnou projevuje Lenka Zlámalová, kterou jinak posluchači mohou z médií znát jako velmi ostrou, ráznou a nekompromisní diskutérku.

Asi žádný z rozhovorů této knihy nevyvolal takové diskuse jako ten s historikem Michalem Pullmanem, který byl přetištěn v publikaci předchozí – rozhovor o jeho luteránství, ale hlavně o historickém revizionismu. Zato v Proměnách života najdeme „vyvážený“ text o témže problému od zmíněného Jiřího Suka, který si pozornost jistě zaslouží také a spolu s ním i řada dalších. Kvitovat musíme i to, že i když respondenti zřejmě vždy „neplní“ názorová očekávání, nebyly podobné momenty z rozhovorů vyškrtnuty, takže kniha představuje pestrý kaleidoskop rozličných témat, protichůdných postojů i pohledů na současný svět.