První román třiapadesátiletého rodáka z Nového Jičína Ivana Landsmanna Pestré vrstvy vyšel až třináct let po jeho napsání (1999). Druhá próza Fotr o 11 let později (2000) a poslední kniha Vězení na svobodě (2002) byla dokončena v roce 1995. (Všechny tři vydal Torst.)

Chaoticky podivné matematické propletence dat a románů nespojuje ani tak pevná dějová souvislost, jako spíš stylistická a metatextová návaznost. Pestré vrstvy jsou pohledem na svět viděným očima horníka (Landsmann pracoval v severomoravských dolech 16 let), Fotr je do určité míry fabulativní retrospektivou do dětství, Vězení na svobodě zase jakýmsi deníkem emigranta (po výjezdu do Kanady v roce ´85 se usadil v Holandsku). "Člověk tady žije svobodně, volně dýchá zbavený všech starostí, ale přece jen je nějak uvězněn," přiznává se zpoza svého drsného chlapství v jedné ze slabých chvilek (kterých prožívá vzhledem k situaci emigranta poměrně mnoho) Landsmann a dodává: "Samota je ta nejhorší věc na světě a není proti ní žádné obrany a záchrany... Člověk, když žije sám, jenom tak, ze dne na den, ztrácí smysl života a slábne na duši." Vytržena z kontextu mohou jeho slova znít trochu prvoplánovitě nebo kýčovitě, zasazena do jednotlivých stránek, po kterých i čtenář společně s autorem občas chodí "jako bludný Holanďan", však vyznívají pravdivě a upřímně. Jeho knihy jsou protkány jakousi všepřítomnou moudrostí, snad nabytou mnoholetými, různorodými zkušenostmi, a také vědomou pokorou a úctou k životu. Do třetice všeho dobrého - do třetice opět podařená, do jemných nuancí života oděná kniha.