Nikdy jsem nikomu nic nenapsal do památníku.

Takže se pokusím vžít do myšlení puberťáka, kterým jsem býval (to nebude až tak těžké, pár lidí říká, že jsem ještě z puberty nevyrostl) a hezky do tvého památníčku napíšu, co si myslím o následujících věcech:

1. Květiny. Moje oblíbená květina je růže. Obvykle chodím do parku Circului, protože je nejblíž od mého bydliště, a kradu tam růže. Navečer, potají, vyzbrojen zahradními nůžkami a velkou umělohmotnou taškou. Nikdy mě nechytli, buď proto, že zahradníci už spí, nebo proto, že jsem tak dobrý. Mám techniku vypilovanou na jedničku: předstírám, že se procházím po parku, vyhlédnu si záhon plný růží, rozhlédnu se kolem dokola, abych se ujistil, že mě nikdo nevidí a buch! Vrhnu se na zem… Vytáhnu nůžky, rychle stříhám, šmik-šmik, květiny, které se mi líbí, strčím je do tašky, pak se rychle zvednu a pokračuji v cestě jako by se nechumelilo. Stále takhle vyrážím. Jakmile zahlédnu záhon (jiné barvy růží), rozhlédnu se kolem dokola, vrhám se na zem, šmik-šmik… Dělám to tak dlouho, dokud nemám plnou tašku. Pak hrdě odcházím z parku s naditou taškou, z níž se line vůně růží.

Květiny jsou tak krásné, že mi to nedá, abych je nechával opuštěné v parku. Vím, že existují omezení lidé, kteří si myslí, že páchám zločin. Může být, neříkám, že ne, ale jedná se o estetický zločin: toužím po tom, abych byl obklopen krásou. Růže je krásná, takže ji musím mít. Krása je zdarma, ale člověk musí mít odvahu ukrást to, co je zdarma! To je moje životní filozofie.

2. Filmy. Můj oblíbený film je Co se vlastně stalo s Baby Jane? Je to film z 60. let, který natočil americký režisér Robert Aldrich. Film je černobílý a Bette Davisová a Joan Crawfordová v něm hrají dvě sestry, které se k smrti nenávidí. Baby Jane (Bette) byla „zázračným dítětem“, zpívala ve vaudevillu a tam se proslavila. Nakonec však vyrostla a zestárla a už po ní ani pes neštěkne… Její sestra se pak stala slavnou hollywoodskou hvězdou. Akorát že po automobilové nehodě ochrnula a od té doby ji nikdo neviděl. Drží se doma, kde ji dobře hlídá obludná Baby Jane: dělá jí jen samé naschvály, nikoho k ní nepustí a položí jí mrtvou krysu na talíř! Slavná sestra křičí, kroutí se na vozíčkovém křesle, dokud neomdlí. Pomocí uklízečky chce utéct, ale Baby Jane ji chytí a uklízečku zamorduje, protože, jak už bylo řečeno, je to nestvůra. Zapomněl jsem vám říct, že se ještě v jednu chvíli objeví nějaký obtloustlý chlapík, kterého Baby Jane zaměstná, aby ji doprovázel na klavír, protože chce (Baby Jane) udělat comeback do světa šoubyznysu a chudák Baby Jane se do něho jaksi zamiluje a ten chlapík kromě toho, že je tlustý, je taky slizký. Bydlí se svou matkou a vypadá to, že ho ženské nezajímají... No budiž. Výborná je scéna, kdy Baby Jane zpívá písničku, která ji proslavila v dětství a zpívá se tam: „I’ve written a letter to Daddy“ a následující verš zní: „The address is heaven above“ a v tu chvíli Baby Jane ukazuje k nebi, takže člověk vyrozumí, že jí tatínek umřel a zůstala sama samotinká. Tento popěvek je velmi dojemný, protože si člověk uvědomí, že Baby Jane je duší stále dítětem, že z této písničky nevyrostla a pořád žije ve svém snu rozmazlené holčičky, které slíbili kariéru, ale přišla její sestra a tu kariéru jí ukradla, kdo by ji nechápal?... Tím chci tedy říct, že jsem se ztotožnil s Baby Jane a ne s její sestrou. Za prvé proto, že Baby Jane hraje Bette Davisová, která je lepší herečka než Jane Crawfordová, a za druhé proto, že její sestra trpí jako oběť a nikdo nechce trpět nebo být obětí.

Navíc Baby Jane je jako růže z parku Circului, uřízli ji, šmik-šmik, a zapomněli ji odnést včas do bytu: byla krásná, ale už není a svět chce pořád další růže, pokud víte, co tím myslím… Je to velmi smutný film.

3. Holky. Moje největší láska je L. Na gymnáziu všichni věděli, že jsem zamilovaný do L., ona to samozřejmě taky věděla, ale nemůžu uvést její celé jméno, protože L. teď chodí s T., který je významný novinář a nevím, jestli ví, že jsem zamilovaný do L.