Reportéra Mariusze Szczygła (nar. 1966) můžeme označit za bestselleristu. Jeho knihy Gottland nebo Udělej si ráj – obě věnované pohledům na Čechy a Česko polskýma očima – zaznamenaly velký čtenářský úspěch. Uvidíme, zda podobný osud čeká i Szczygłovu nejnovější knihu Nie ma. Už nyní ale můžeme potvrdit dvojitý velký úspěch. Nejenže Není získalo literární cenu Nike, ale zvítězilo rovněž ve čtenářské anketě o nejlepší knihu roku Nike czytelników.

Není – existenciální reportáž, jak knihu nazval předseda poroty, literární historik Marek Zaleski – tematizuje absenci v lidském životě. To je ostatně patrné už z názvu knihy. Szczygieł předkládá reportážní příběhy se silným beletristickým akcentem (což je pro tzv. polskou školu reportáže příznačné). V jejich středu stojí lidé – například ukrajinský voják, izraelská spisovatelka, albánský malíř, ale i autorův tatínek –, kteří se musí vypořádat se ztrátou různého druhu a významu. Kromě lidí ve Szczygłově knize „není“ třeba vidlička nebo barva na obraze.

Udělení ceny Nike proběhlo v neděli 6. října v Univerzitní knihovně Varšavské univerzity. Na seznamu nominovaných se objevila i další reportérka, Małgorzata Rejmer a její kniha reportáží z Albánie Błoto słodze niż miód (Bláto sladší než med), která minulý rok získala jinou, neméně prestižní literární cenu Paszport Polityki. Pro české čtenáře jistě nebude nezajímavá biografická kniha Ota Pavel. Pod powierzchnią (Ota Pavel. Pod povrchem) bohemisty a publicisty Aleksandra Kaczorowského. Romány byly zastoupeny Prymitywem Marcina Kołodziejczyka (Prymityw. Epopeja Narodowa – Primitiv. Národní epopej), Krótką wymianą ognia (Krátká výměna ohně) Zyty Rudzké, Turystą polskim w ZSRR (Polský turista v SSSR) Juliusze Strachoty a Królewstwem (Království) Szczepana Twardocha.

Kromě Szczygła si v českém překladu ze zmíněných spisovatelů můžeme přečíst pouze Małgorzatu Rejmer – její reportáž Bukurešť: Prach a krev vydala, stejně jako Není, nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová v roce 2015.