Literární cena Nike bývá považována za nejprestižnější ocenění, které mohou polští spisovatelé získat. Letos se udělovala podvacáté a její laureátkou se stala režisérka a scenáristka Bronka Nowická (nar. 1974) za sbírku básní v próze Nakarmić kamień (Nakrmit kámen), která je její literární prvotinou. Obsahuje 43 lyrických „životopisů“ všedních předmětů (hřeben, lžička, kámen, záclona, kaštan…). Spojuje je perspektiva dítěte, důraz na odcházení (nejen předmětů samotných, ale i jejich majitelů či uživatelů) a autorčina promyšlená kompoziční práce. Za poezii byl cenou Nike naposledy vyznamenán Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki v roce 2009.

Do užší nominace se dostaly další dva debuty, povídky Uprawa roślin południowych metodą Miczurina (Šlechtění jižních rostlin Mičurinovou metodou) od Weroniky Murkové a román Skoruń od Macieje Płazy, vyznamenaný již Cenou Kościelských a Cenou Gdyně. Autor v něm aktualizuje tzv. vesnický proud v polské próze dvacátého století a řadí se tak po bok laureátů Nike Wiesława Myśliwského či Mariana Pilota. Nominován byl rovněž populární autor Ziemowit Szczerek za jazykově pestrou reportáž o událostech na Ukrajině jménem Tatuaż z tryzubem (Tetování s tryzubem), Magdalena Grzebałkowská za historickou reportáž 1945. Wojna i pokój (1945. Vojna a mír) nebo Renata Lisová za prózu na pomezí biografie, eseje a reportáže jménem Bunin na wygnaniu (Bunin v emigraci). Veršovanou poezii mezi nominovanými zastupuje Którędy na zawsze (Kudy na věčnost) básníka Piotra Matywieckého.