Leena Krohn se narodila roku 1947 v Helsinkách v rodině, vyznávající intelektuální tradice. Po absolutoriu na filozofické fakultě v roce 1972 se stala knihovnicí v Ústavu pro finskou literaturu na Helsinské univerzitě a roku 1981 se rozhodla pro dráhu spisovatelky z povolání.

Dnes se řadí k nejvýraznějším a zároveň nejpilnějším představitelkám současné finské literatury. Od roku 1970, kdy debutovala knihou pro děti a mládež Zelená revoluce (orig. Vihreä allankumous), napsala víc než třicet knih. Žánrová škála děl Leeny Krohn je neobyčejně pestrá – píše básně, romány, bajky, povídky, eseje a také texty, kombinující vše výše uvedené. Jejími čtenáři jsou jak dospělí, tak děti a mládež.

Zajímá se o umělou inteligenci a netají se svým obdivem k internetu. Nevšední pozornost věnuje smyslům a zpochybňování toho, jak je člověk vnímá. K jejím oblíbeným tématům patří stírání hranic mezi snem a skutečností, vztah člověka k pravdě, morálce, přírodě, ekologii, dalším biologickým druhům a vědeckému poznání.

Postavy jejích knih jsou často podivíni žijící v mikrosvětě, skrze který autorka nahlíží univerzální a metafyzická témata, jako jsou např. zrození a smrt či láska a hněv. Její román V šatech člověka (orig. Ihmisen vaatteissa, WSOY – Juva, 1976) se stal předlohou k celovečernímu filmu Pan Pelikán (Pelikaanimies, rež. Liisa Helminen, 2004).

Získala řadu významných literárních ocenění, mj. Cenu Finlandia za sbírku esejů Matematické bytosti a sdílené sny (orig. Matemaattisia olioita tai jaettuja unia, WSOY – Juva, 1992). Román Pavilon včel (orig. Mehiläispaviljonki, Teos, 2006) byl navržen na Cenu severské rady za literaturu.

Ačkoli jsou její knihy hojně překládány, a to nejen do angličtiny, němčiny, francouzštiny a severských jazyků, ale i do ruštiny, japonštiny, polštiny, maďarštiny, estonštiny, lotyštiny a italštiny, česky dosud vyšel jen román Durman, aneb Klam, který každý vidí (2004, Havran) a úryvky z alegorického románu Tainaron – Dopisy z jiného města (1985, Světová literatura 1992/4).