Pokud by člověk hledal na mapě Tainaron, objevil by nejjižnější mys pevninského Řecka. Leeně Krohn se zdál název místa libozvučný i symbolický, a proto si jej vypůjčila, a pojmenovala tak smyšlené město obývané hmyzem, místo děje svého románu, skládajícího se z třiceti dopisů (v prvním vydání byl román o dva dopisy kratší). Jejich adresát zůstává neznámý a nikdy ani na žádný z dopisů neodpoví. Návštěvnice Tainaronu, vypravěčka a bytost bez blíže určené identity, ho však postupně seznamuje s městem i jeho obyvateli. V poetických a filozofujících dopisech, dávajících tušit milostný příběh, odhaluje, na co sama přichází: rozepisuje se o sladkém spojení života a smrti, o neustálé proměně, slibující naději. V románu se snoubí odborný i meditativní pohled na svět; již motto celého díla naznačuje, že Tainaron může být kdekoli, protože „Nejsi v místě, ale místo je v tobě“ (Angelus Silesius).

Leena Krohn v rozhovoru s Matthewem Cheneym (také online) přiznává, že román Tainaron – Dopisy z jiného města je jí ze všech doposud napsaných knih nejbližší. Vložila do něj veškerou svoji životní filozofii a sama ho považuje jak za alegorický, tak za realistický, především přihlédneme-li k entomologickým detailům. V románu můžeme najít paralely nejen s dramatem bratří Čapků Ze života hmyzu, ale i s díly Franze Kafky či Itala Calvina. V roce 2005 byl Tainaron nominován na cenu World Fantasy Awards, nejprestižnější ocenění pro žánr fantasy. Byl přeložen do angličtiny, švédštiny, maďarštiny, estonštiny, lotyštiny a japonštiny. V češtině vyšly v časopise Světová literatura 1992/4 úryvky z románu v překladu Pavly Kmochové.