Kniha švédského spisovatele Steva Sem-Sandberga Chudí v Lodži (De fattiga i Łódź) vyvolala hned po svém vydání velký zájem čtenářů, kritiky i nakladatelů. Práva na ni byla záhy prodána do dvou desítek zemí včetně České republiky. Překladu se mistrně zhostila Dagmar Hartlová a po všech stránkách pečlivé vydání připravilo nakladatelství Paseka. U příležitosti českého vydání pozvala Paseka spisovatele na veletrh Svět knihy, na němž byl román představen.

Velký knižní fenomén dnešní doby představuje válečná literatura čerpající příběhy zejména z období druhé světové války. Vzhledem k neutuchající oblibě tohoto druhu literatury u čtenářů není divu, že toto téma vyhledávají i nakladatelé. Román Chudí v Lodži však rozhodně není jen další takovou knihou v řadě. Autor se poctivě pustil do studia pramenů, především do kroniky lodžského ghetta, do níž se Židé za války snažili nashromáždit velké množství materiálů, například výstřižky z novin Spojenců, a zapsat co nejvíce informací z běžného života. Sem-Sandberg svou knihu konzultoval s odborníky, takže ačkoliv balancuje mezi fakty a fikcí, lze ji považovat za historicky věrohodnou. Zároveň se však nejedná o suchý výčet fakt a citování dokumentů, autorovi se podařilo vdechnout kulisám ghetta život, a vypodobnit tak každodenní realitu přeplněného a izolovaného místa, které se s odjezdem posledního transportu změnilo v město duchů.

Jedná se sice o román kolektivní, přesto z něj vystupují některé postavy výrazněji než jiné. Jednou z nich je Adam Rzepin, jenž lne ke své nemocné sestře a snaží se všemi možnými způsoby zajistit přežití jí i sobě; další je Věra Schulzová, Židovka z Prahy, která se zapojuje do ilegální činnosti spočívající ve sbírání a zapisování protiněmeckých tiskovin; a konečně hlava židovské rady Mordechaj Chaim Rumkowski, pán nad životem a smrtí obyvatel ghetta. Sem-Sandberg přiznává, že právě osoba kontroverzního Rumkowského byla jedním z hlavních inspiračních motorů knihy. Snaží se nastínit morální dilemata, kterým Rumkowski čelil, a zamyslet se nad jeho charakterovými kvalitami. Byl Rumkowski chladnokrevný vrah a zrádce svého národa, nebo díky své pragmatičnosti (dočasný) zachránce mnoha lodžských Židů? Skutečně věřil, že vysoká výrobní produktivita ghetta může pracující Židy zachránit? Kniha nedává odpověď na položené otázky, ale nutí k přemýšlení. Čtenář si má na Rumkowského utvořit názor sám. Kolik sympatií však může získat člověk, který sexuálně zneužíval děti ze sirotčince a zřejmě také svého adoptivního syna?

Autorovi se mistrně podařilo vylíčit každodenní život v ghettu – boj o přežití, všudypřítomný hlad a nedostatek, přeplněnost provizorních ubikací, bezpráví, korupci, mísící se strach a naději v okamžiku, kdy se plní transporty. Oficiálně odjíždějí Židé transporty za prací či za lepšími životními podmínkami. O těch, kteří odjeli, však už nikdo nikdy neslyšel a vlaky se vracejí prázdné, jen plné zkrvaveného oblečení. Dlouho obyvatelé odmítají uvěřit tomu, co je nasnadě. Jsou stejně naivní jako Rumkowski, který byl i se svou rodinou odvezen posledním transportem do Osvětimi, kde zahynul.

Příběhy obyvatel ghetta jsou líčeny příjemně civilním, nesentimentálním stylem a v er-formě, což autorovi umožňuje střídat úhel pohledu a udržovat si od událostí odstup. Vyprávění působí fatálním dojmem a je výjimečné v tom, že se zabývá těmi, kteří nepřežili, a nikoliv těmi, kteří přežili, jak to v literatuře či filmu obvykle bývá. Ze čtvrt milionu lodžských Židů se jich konce války dočkalo sotva tisíc. Přestože je příběh spíše depresivní a lidé v něm umírají po desetitisících, podařilo se Sem-Sandbergovi zachytit atmosféru zarputilosti, naděje a (mnohdy naivní) víry.

Obsáhlý román Chudí v Lodži se vzhledem ke smutným událostem, které popisuje, nemůže čtenáři líbit. Může ho ale přinutit přemýšlet a nezapomenout na důležitou událost evropských dějin. Tento úkol, který si autor sám vytyčil, se mu podařilo naplnit vrchovatou měrou.