Švédský spisovatel a novinář Steve Sem-Sandberg (1958) vydal v roce 2003 pozoruhodné beletristické bohemicum s názvem Ravensbrück. Kniha se prodává jako „román“, pod tímto označením byla též nominována na jednu švédskou (Augustpriset, 2003) a jednu celoskandinávskou (Cena Severské rady, 2004) literární cenu. Tomuto žánrovému zařazení, avizovanému hned na obálce, však Ravensbrück při nejlepší vůli nedostává, a to je také jeho největší slabinou. Nejde o to, že se skládá z fragmentů a že se tu mísí fakta s fikcí – na to už si všichni zvykli –, nýbrž o to, že literární i analytická kvalita (kvalita v nejširším významu slova) těchto fragmentů výrazně kolísá a výsledná směs tudíž nedrží pohromadě. (Nelze přitom tvrdit, že takový je úděl všech polodokumentů: například nedávno oceněnému a koncepčně na první pohled podobnému románu Fakulta snů autorovy mladší kolegyně Stridsbergové není v tomto ohledu co vytknout.) Hlavní postavou Sem-Sandbergova příběhu jsou české kulturní dějiny první poloviny 20. století a úlohu jejich pomyslného svorníku tu má plnit osobnost Mileny Jesenské (1896-1944). Název knihy odkazuje k nechvalně známé obci, kde Jesenská v roce 1944 zahynula.

Autora ctí, že mýtus Jesenské v jeho podání ani na okamžik nesklouzává do roviny senzačního melodramatu či srdceryvného thrilleru. (O Kafkovi a případném intimním vztahu s ním se tu mnoho nemluví, scény z Ravensbrücku jsou pojaty věcně a vkusně.) Sem-Sandberg se v maximální míře opírá o fakta, o dobové dokumenty a memoáry zúčastněných. Místy tyto zdroje otevřeně cituje nebo parafrázuje, v závěru čtenáře dokonce potěší jejich bibliografií. Jednotlivé fragmenty, bohatě doprovázené motty z děl významných středoevropských umělců a myslitelů, důsledně opatřil nadpisy, z nichž některé – „Inre och yttre rum“ (Vnitřní a vnější prostory), „Murar“ (Zdi), „Biografi“ (Biografie), „Antibiografi“ (Antibiografie) aj. – se pravidelně opakují. (Posledně jmenovaný nadpis vždy naznačuje, že následující pasáž bude jakýmsi po- či vyšťouchnutím Mileny z piedestalu, na nějž se prý za ochotné pomoci lidí ze svého okolí s oblibou vyzdvihovala.) Hlouběji v textu než na povrchu nomenklatury – než v názvech fragmentů a ve jméně ústřední hrdinky – však mnoho soudržnosti neshledáme. Sem-Sandberg naneštěstí zdůraznil u podkladu (české dějiny) i figury (Milena Jesenská) totéž, totiž pravý opak kontinuity: přerývanost. Výsledkem je (z uměleckého hlediska poněkud alibistický) chaos. Jesenská v roli pomyslného svorníku příliš dobře neobstála, a ani nemohla.

Každá z kapitol tudíž promlouvá trochu jiným (vždy však stejně esteticky bezpříznakovým) jazykem. Dalo by se samozřejmě spekulovat o tom, že celkově nevyvážená kompozice „románu“ má odrážet nevyváženou a nestálou osobnost Mileny Jesenské. Více pravděpodobné je však podstatně prozaičtější vysvětlení: náplň kapitol se proměňuje s tím, jak se postupně proměňuje charakter Sem-Sandbergových (obdivuhodných) kulturněhistorických vědomostí a faktografických zdrojů. Celá kniha je hustě protkána českými reáliemi a přesycena vlastními jmény (často bohužel chybně přetištěnými: psychiatrická léčebna v „Praze Bohunicích“, opakovaný „František Xavier Šalda“ atd.). Avšak zatímco v první polovině českou kulturu zastupují spíše jazykolamy, čert a Mikuláš a knedle se svíčkovou, ve druhé polovině se to najednou hemží dlouhými citacemi z manifestů meziválečné avantgardy a podrobnými referáty z večírků Devětsilu. Vzhledem k osobnímu vývoji Jesenské to sice má jistou logiku, čtenář ale ztrácí důvod věřit tomu, že čte stále jednu a tutéž knihu (natož „román“). Ani onen „osobní vývoj“ totiž není tolik osobním vývojem jako trhaným sledem nemotivovaných kotrmelců.

Z české perspektivy působí Ravensbrück neústrojně a trochu podivně, nicméně v kontextu švédském a všeobecně západoevropském je to v určitém smyslu zjevení, jakých by bylo třeba více. Na zcela minimální ploše, zarámované oznámením o Milenině úmrtí, se tu (běžně zcela neznalému) švédskému čtenáři dostává čtivé osvěty o pohnutých moderních dějinách českých zemí a o českém kulturním dědictví. Snaha vykreslit zmařený osud Mileny Jesenské coby metonymii zániku středoevropského kulturního prostoru tu sice ne vždy zcela posvěcuje prostředky, to však nic nemění na tom, že Sem-Sandbergův Ravensbrück je pozoruhodným beletristickým bohemikem. Rozpaky nad ním by se jistě ještě zmírnily prostým žánrovým přeznačením: z „románu“ na „kroniku“.