Steve Sem-Sandberg: Chudí v Lodži. Přel. Dagmar Hartlová, Praha, Paseka, 2011, 528 s.
Podpoříte provoz našich stránek.
Kniha švédského spisovatele Steva Sem-Sandberga Chudí v Lodži (De fattiga i Łódź) líčí příjemně civilním, nesentimentálním stylem příběhy obyvatel ghetta. Vyprávění je výjimečné v tom, že se zabývá těmi, kteří nepřežili, a nikoliv těmi, kteří přežili, jak to v literatuře či filmu obvykle bývá.
Shromáždění na Hasičském dvoře v Lutomierské je svoláno na půl čtvrtou odpoledne, ale lidé se na obrovské otevřené prostoře scházejí už od dvou. Slunce tou dobou stojí nejvýš na odpolední obloze a rozlehlý, kamenem vydlážděný prostor mezi oběma budovami se proměnil v kotel vroucího bílého světla.
Když jsem přijel do Lodže poprvé, to místo mě naprosto uchvátilo. Navštívil jsem i Terezín, ale ten na mě neudělal tak silný dojem. Stále ještě nedokážu přesně vysvětlit, čím to je, že na mě Lodž tak silně zapůsobila. Myslím si, že to do značné míry souvisí s tím, že velké části bývalého ghetta nejsou jenom muzeum jako třeba v Terezíně, ale je to část města, kde lidé bydlí a kde jako by se za těch pětašedesát let nic nezměnilo.
