Norský spisovatel Jo Nesbø vstoupil letos na český knižní trh hned s dvojnásobným handicapem. První dvě knihy z jeho zatím osmidílné série s kriminalistou Harrym Holem u nás dříve vyšly v nepovedených překladech, které způsobily, že o romány zavadili jen zarputilí příznivci odfláklé edice „Severská krimi“ nakladatelství Moba. Když se konečně našel nakladatel, který se rozhodl představit jednoho z nejlepších současných severských detektivkářů v přiléhavém kabátu, stalo se tak až poté, co český prostor zválcovalo Larssonovo Milénium. Není proto divu, že Nemesis, čtvrtý román z Nesbøho série, má na přebalu pásku reprodukující výkřiky britských recenzentů: „Nový Stieg Larsson! …ale lepší…“

V poslední době se larssonovskou nálepkou poněkud plýtvá. Paralelně dostal tento přístavek od svého nakladatele například také švédský autor (respektive autorská dvojice) Lars Kepler. Přitom srovnávat Nesbøho a Larssona je podobné jako srovnávat Tolkiena s Rowlingovou. Oba jsou to Skandinávci (Angličané) a oba píší návykové detektivky (fantasy romány). Tím ovšem podobnost končí. Zatímco Stieg Larsson je autorem kriminálního thrilleru se společenským přesahem, což je žánrově poměrně nová záležitost, Nesbø je plnokrevným pokračovatelem chandlerovské tradice. Jeho romány jsou temné, zápletky komplikované, napětí z nich odkapává a notorického pijana a asociála Harryho Holea si čtenáři (a především čtenářky inklinující k těmto inteligentním machistickým prevítům typu Indiana Jonese) hned oblíbí.

V Nemesis sledujeme dvě hlavní dějové linie. V první luští Harry a jeho nová kolegyně Beáta nezvyklý případ bankovní loupeže, ve druhé jde o vraždu Harryho bývalé milenky, která je ve skutečnosti důmyslnou pastí hned na několik mužů. Jako spodní proud je tu přítomná ještě linie nelegálního obchodu se zbraněmi, do nějž je zapleten Harryho kolega Tom Waaler, svalovec s krokodýlím úsměvem. Tato linie prostupuje i předchozí a následující díl série a skončí pro hnusáka Waalera více než špatně. A nakonec je tu pochopitelně hrdinův osobní život, který je komplikovaný jako Harry sám.

Kulisami tohoto románu je norské hlavní město. Tato ve srovnání s Kodaní nebo se Stockholmem poměrně bezpečná provinční díra se v Nesbøho knihách mění v temné místo s nezaměnitelným geniem loci, kde se to hemží zloduchy všeho typu jako někde v Jižní Africe. Také proto nás přesun do brazilského ráje nájemných vrahů, do města s paradoxním názvem Porto Seguro (Bezpečný přístav), ke kterému dojde zhruba v polovině románu, příliš nešokuje.

Nesbø nedává čtenáři vydechnout. Linie se proplétají a vždycky, když už to vypadá, že se alespoň na jednom konci blíží rozuzlení, se ukáže, že stopa byla falešná. Přes tuto možná trochu zbytečnou spletitost si román uchovává rovnoměrné, lehce sledovatelné tempo. Hrdinův ironický nadhled, neustále nabourávaný obavami z vlastních démonů, dodává knize jakousi zvlněnou atmosféru – někdy s Harrym relaxujeme a tiše se bavíme nad pitomostí světa, místy trneme, aby si to ten chlapec, proboha, zase nezvoral. Když servírka od Schrøderů komentuje v kuchyni Harryho nečekanou žádost o pivo slovy: „Není to můj život. Je to jeho život. Pitomec jeden,“ má čtenář podobný pocit, jako když si domácí vstřelí gól do vlastní branky.

V červnu vychází v Norsku již devátý díl série s Harrym Holem. Jeho název zní Přízrak, a jak autor prozradil, Harryho osobní život v něm hraje zásadnější roli než v předchozích knihách. Obviněna z vraždy v něm bude totiž osoba Harrymu velmi blízká. Jen málokdy máme u nás šanci sledovat vývoj ještě neuzavřené série. Nezbývá než doufat, že nový český nakladatel zakoupí i tento román. Zatím se můžeme těšit na pátý díl s titulem Pentagram, jehož české vydání je avizované na říjen 2011.