Když autor této recenze před několika roky dočetl Policii, desátý román v knižní sérii od norského spisovatele Joa Nesbøho s vyšetřovatelem Harry Holem v hlavní roli, považoval příběh za uzavřený. Harry Hole v desátém dílu zázračně vstal z mrtvých a ve velkém finále se konečně oženil se svou životní láskou Ráchel, překonal alkoholismus a nechal všechny démony minulosti za sebou. Jistě, Harrymu se vždycky děly zlé věci, ve výčtu jizev a trvalých následků pravidelně přibývaly nové a nové položky. Přesto se recenzent domníval, že má Jo Nesbø svého hlavního hrdinu ve skrytu duše rád a má pro něj po všech hrůzách, kterými si musel svérázný vyšetřovatel během prvních deseti dílů projít, připravený happy end. Ani jedenáctá Žízeň na tom nic nezměnila. Po přečtení dvanáctého Nože (Kniv) však musí recenzent připustit, že se celou dobu mýlil.

V posledních „holeovkách“ se pravidelně střídají dvě polohy: první je akční a okatě přitažená za vlasy jako v Přízraku nebo Žízni, ta druhá je vážnější a tíživější. Nůž, který v překladu Kateřiny Krištůfkové opět vydala Kniha Zlín, podobně jako zmíněná Policie patří do druhé kategorie. Vyloženě akční je jen jedna scéna v závěru a spíš než thriller je Nůž klasická detektivka, ve které se hledají stopy, ověřují alibi jednotlivých podezřelých a dává se dohromady časová osa událostí na místě činu. Celé je to okořeněné skutečností, že jedním z podezřelých je sám Harry; v noc vraždy byl namol a vůbec si nepamatuje, co dělal a kde byl. Jak se případem zabývá, vzpomínky se mu vracejí, a Nesbø tak čtenáři dávkuje klíčové informace z osudové noci. Je přitom zajímavé sledovat, jak si postavy s novými důkazy předávají úlohu hlavního podezřelého. Fanouška norského autora nepřekvapí, že se štafetový kolík k některým postavám oklikou vrátí. A když si čtenář v závěru knihy myslí, že Nesbøho konečně prokoukl a ví, kdo je vrah, vyjde najevo, že mu zase jednou naletěl (pokolikáté už?).

Temnější atmosféra a vnitřní pochybnosti hlavního hrdiny mají bohužel za následek pomalejší děj než v předchozích dílech. Úvodní vražda je jako blesk z čistého nebe, ve druhé třetině ale román trochu vypadne z rytmu a ztratí na tempu. Vzhledem k počtu stránek, které zbývají do konce, je čtenáři jasné, že se ještě pohybuje v některé z mnoha slepých uliček a že odhalení, která se v daném okamžiku jeví jako zásadní, budou nejspíš jenom falešné stopy. Teprve v závěrečné třetině se děj díky povedené akční scéně opět rozjede. Méně výrazně je v Noži zastoupeno pro Nesbøho typické násilí. Pokud si na předchozí tvrzení vzpomenete při líčení jisté události v afghánské poušti, zkuste si vzpomenout na pasáže z Levharta nebo Přízraku; ve srovnání s nimi se Nesbø tentokrát jednoznačně krotil.

Opět dojde i na většinu vedlejších postav a jejich spletité vztahy, mají ale o něco méně prostoru než obvykle. Setkáme se znovu s hlavní vyšetřovatelkou Katrin, Harryho synem Olegem a dalšími, doživotní loser Truls Berntsen se ale mihne jen v úvodu a novopečený ministr Mikael Bellman vůbec. V centru vyprávění je tentokrát opravdu Harry, o něco méně potom jeho stará známá z Levharta, mladá kolegyně Kaja Solnessová. Nůž také působí méně komiksově než předchozí díly, postavy až na výjimky nemají žádné superschopnosti, a rozuzlení, byť jako obvykle trochu vykonstruované, působí docela uvěřitelně.

Přestože Nůž není nejlepší ani nejnapínavější díl série a nemá tak strhující děj jako některé předchozí romány, zásadním způsobem posouvá život hlavního hrdiny. Obsahuje dějové zvraty, ke kterým se autor nepochybně bude vracet a které mění vyznění celé série. Nožem tedy příběh Harryho Holea rozhodně nekončí, působí spíš jako nový začátek. Doufejme jen, že si pro příště Nesbø připraví nějaké oddechovější téma; když čtenář vstřebá všechnu temnotu Nože, začne se mu upřímně stýskat po drogových kartelech a sadistických vampyristech.