Příkladů akademiků, kteří o tématu svého výzkumu napsali román, nalezneme několik i v českém prostředí, stačí zmínit alespoň historika Josefa Žemličku. Jako příklady ze severní Evropy pak lze uvést třeba do češtiny dodnes nepřeloženou Annu Lihammer nebo Catharinu Ingelman-Sundberg, z jejíž tvorby jsou česky dostupné alespoň pozdější humoristické romány. Podobně jako obě zmíněné Švédky je původním povoláním archeoložka i Dánka Jeanette Varberg (nar. 1978), jejíž románovou prvotinu Země vdov (Enkernes Land, 2022, č. 2024) nedávno představilo českým čtenářům nakladatelství Vendeta v překladu Markéty Klikové.

Jak prozrazuje anotace knihy, případ, který se zpočátku jeví být sice dosti neobvykle provedenou, ale přeci jen v zásadě tuctovou sebevraždou osaměle žijící stařenky, se nakonec rozmáchne přes dobrou polovinu světa. Pozoruhodný artefakt, který mrtvá drží v ruce, se stává pojítkem, jež na první pohled obyčejnou důchodkyni propojuje nejen s vraždami ve Spojených státech a v Egyptě, ale i se samotnými dějinnými základy křesťanství.

Nesourodá dvojice vyšetřovatelů

Ačkoliv případ zpočátku vyšetřuje postarší a se svým životem vcelku spokojená policejní asistentka Vivi Hansenová, pátrání nakonec převezme její kolega Peter Iversen, přeložený z Kodaně na venkov v rámci reorganizace, a svérázná archeoložka Nanna Rasmussenová. Ta zcela v souladu s klišé daného žánru neodhaluje o své minulosti víc, než by bylo třeba, a jakožto terénní pracovnice se zkušenostmi z mnoha neklidných částí světa, zvyklá spoléhat se jen sama na sebe, má chvílemi problémy si navyknout na skutečnost, že pracuje jako součást dvoučlenného týmu.

Paralelně s pátráním probíhajícím v současnosti (konkrétně v roce 2022) autorka před čtenářem rozvíjí příběh rodiny chudých dánských rybářů. Ti po lokální katastrofě, která koncem 19. století postihla dánské pobřeží, opustili Evropu a přesídlili do Spojených států. Důvodem však nebyly ani tak ekonomické problémy jako spíše zhoršující se postavení matky, jejíž schopnost předpovídat dění na moři byla trnem v oku místnímu pastorovi.

Náboženství i nadpřirozeno

Postupně zjišťujeme, že náboženství sehraje v obou dějových linkách klíčovou roli. Kriminální zápletka se místy dostává do pozadí, zatímco se rozvíjí příběh o dávné patriarchální křivdě, kdy si muži měli oproti Ježíšovu přání uzurpovat právo řídit chod církve a ženy odsunout do druhořadé role. Do hry plné teologických, filozofických a antropologických odkazů se samozřejmě vloží i vatikánská tajná služba a nechybí ani utajená a nepovolená návštěva papežských archivů. Málo okoukaným motivem je alespoň stručné zakomponování dodnes poněkud nejasného úmrtí papeže Jana Pavla I. Dříve či později čtenáři samozřejmě přijde na mysl srovnání s Šifrou mistra Leonarda, což ale autorka slovy jedné z postav odmítá, aniž by ovšem toto své vyhranění se vůči dnes již v podstatě klasickému dílu nějak důkladněji podložila.

Obvyklé žánrové schéma Jeanette Varberg obohatila i o několik nadpřirozených prvků, které samy o sobě děj nijak neposouvají, avšak působivě pomohou vykreslit celkovou atmosféru a u čtenáře vyvolají příjemné mrazení v zádech. Poněkud překvapivě je děj poměrně chudý na čistě akční scény, nechybí ale velkolepé finále, které se podobně jako úvodní scéna knihy odehrává v kulisách běsnících živlů. K překvapením, která je snad možné v recenzi alespoň naznačit, patří i skutečnost, že ačkoliv příslušníci katolické církve nepatří mezi bezvýhradně kladné postavy, tak hlavní „bad guys“ je nutné hledat mimo její řady. A dosti neobvykle vyzní i způsob, jakým ze scény odejde ta vůbec nejhorší záporná postava (otázkou ovšem zůstává, jedná-li se o tvůrčí invenci, nebo naopak dramaturgickou nedotaženost).

Pozorný čtenář si sice občas položí otázku, jak se postavy mohly jistých skutečností dopátrat tak rychle a snadno, případně pozdvihne obočí nad některými informacemi v knize obsaženými: ať už jde o historická fakta, nebo o realitu dnešních dní. Pokud ale neočekává víc než odpočinkovou četbu, pak kniha svůj účel bezesporu plní. K serióznímu zamyšlení nad otázkou postavení žen v církvi, ať už katolické, či některé z protestantských, je ale vhodné sáhnout po některém z fundovanějších titulů.