V poslední době u nás zaznamenal neobvyklou popularitu žánr detektivního románu, především severského původu. Severská krimi od známých i neznámých autorů doslova zavalila pulty knihkupectví. K nakladatelstvím, která se z této vlny zájmu zcela pochopitelně snaží těžit, se nedávno připojila brněnská Jota edicí Nord krimi. K nejúspěšnějším autorům v rámci žánru patří dva autoři, které si bedlivě střeží jiná nakladatelství – Stieg Larsson (Host) a Jo Nesbø (Kniha Zlín). Posledně jmenovaný nepíše jen krimi, nýbrž také knihy pro děti. V Norsku už vyšly tři díly o svérázném doktorovi Proktorovi a zdá se, že se na všechny můžeme těšit v českém překladu. Jako první se představuje Doktor Proktor a prdicí prášek.

Jak naznačuje už název knihy, jde o příběh okořeněný řádnou porcí humoru určeného zejména dětem. Ani dospělí se však místy neubrání pousmání, či dokonce hlasitému smíchu. Autor záměrně typizuje hlavní postavy a zjednodušuje je na „ty dobré“ a „ty zlé“, čímž přispívá k nadlehčení celého vyprávění. Hlavními hrdiny knihy jsou šílený vědec doktor Proktor, malilinkatý chlapec s rudými vlasy Bulík a úplně obyčejná holka Líza. Příběh začíná, když se Bulík přistěhuje do Dělové ulice a seznámí se tam nejprve s Lízou a pak i s doktorem Proktorem, který právě vynalezl prdicí prášek. Bulík se záhy stane nadšeným doktorovým asistentem při zkoušení účinků prášku. Jenže doktor Proktor složení prášku ještě notně vylepší a na prášek si záhy začne brousit zuby ziskuchtivý soused...

Oslo se právě chystá na oslavu národního svátku, při kterém ve slavnostních krojích vyjdou jeho obyvatelé do ulic, dětské orchestry se rozehrají a všude se budou třepotat norské vlajky. Atmosféru příprav pro Nory snad nejdůležitějšího dne v roce vystihl autor zcela přesně. V kontrastu s onou jásavou natěšeností především dětí pak popisuje ponurost osloské kanalizace, kam kdysi vinou jednoho neomaleného kluka zavítalo několik „tvorů, jejichž existenci byste si raději nepřáli“. Číhá tam především něco s velmi ostrými zuby a širokých chřtánem, čemuž nikdo a nic neunikne. Možná ani Bulík? Autor ponuré pasáže líčí s osvěžujícím naturalismem přizpůsobeným dětskému čtenáři.

Kanalizace opravdu páchne jako stoka, predátor skutečně sežere všechno, co mu neopatrně vleze do cesty. Popisy predátora číhajícího na kořist jsou místy až hororově laděné a patří k nejlepším částem knihy. Oslo se tak z fádního, racionálního města proměňuje v místo magické, plné fantazie a nečekaných příhod.

Důležitou součást knihy představují svérázné ilustrace Nesbøho krajana Pera Dybviga, již tradičního ilustrátora norských dětských knížek. Dybvig svými moderními kresbami, u nás dosud ne příliš zabydlenými, zdařile vystihuje to důležité. Mohou to být výrazné rysy jednotlivých hrdinů, jindy naznačení úmyslů, které postavy mají. Dobře vyvážená je také barevnost ilustrací.

Překlad knihy je poměrně zdařilý a jazykově bohatý. Překladatel si zjevně s textem vyhrál a jistě přispěl k tomu, že se kniha čte plynule a příběh rychle odsýpá. Od začátku až do konce si příběh udržuje vysoké tempo, což je důležitý aspekt zejména pro dětského čtenáře.

Zda na každého jednou dojde, zda budou zlosyni dopadeni a po zásluze potrestáni, si už přečtěte sami. Nejlépe nahlas spolu s dětmi od 6 do 12 let.