Sté výročí úmrtí Henrika Ibsena se po celém Norsku slaví tak masivně, že řadový občan této země musí čas od času zoufale vykřiknout zavíraje oči a zacpávaje si uši: „Prosím, už žádného Ibsena!“ Přesto je třeba říci, že způsob, jakým se oslav stého výročí dramatikova úmrtí zhostila rozhlasová stanice NRK P2 (obdoba naší Vltavy), je imponující.

S díly velikána norské literatury, o němž se říká, že umístil Norsko na kulturní mapu světa, se na vlnách NRK P2 lze setkat průběžně po celý rok. Sekce Radioteatret (Rozhlasové divadlo) pravidelně reprízuje starší nahrávky rozhlasových adaptací Ibsenových her a premiéruje adaptace zcela nové. Bezmála všechny Ibsenovy hry vydalo Radioteatret také na CD. Od počátku roku 2006 pořadů, v jejichž centru stojí Henrik Ibsen, pochopitelně přibylo. Jedním z vrcholů letošních oslav byl bezpochyby týden 19. – 26. března, kdy se oslavovaly Ibsenovy 178. narozeniny.

V sobotu 19. března věnovala stanice NRK P2 Ibsenovi celý den (od sedmi hodin ráno do půlnoci). Vysílané pořady překvapily svou různorodostí. Divadelní teoretik a dramaturg Carl Henrik Grøndahl představil své oblíbené Ibsenovy básně. Následovala četba úryvku z nejnovější Ibsenovy biografie z pera Ivo de Figueireda. Dalšími příspěvky byl například pořad o Ibsenových malířských ambicích či o dramatikově vztahu k mladičké Rose Fitinghofové. Široké spektrum uváděných pořadů doplnila historická reportáž o Ibsenově pobytu na ostrově Ischia a dokument snažící se postihnout multikulturální aspekt Ibsenových dramat. Také pravidelný pořad KulTURBO zaměřený na mládež měl tentokrát Ibsena jako své téma. Během dne se vysílaly také dvě divadelní hry – první část nejnovější nahrávky Peera Gynta a starší inscenace Přízraků z roku 1954. Vrcholem dne bylo galaodpoledne nazvané Ibsen naživo, které bylo vysílané živě z osloského divadla Det Norske teatret. V jeho průběhu představili moderátoři Agnes Moxnes og Hans Olav Brenner řadu známých umělců i odborníků (například nestárnoucí herečku Wenche Foss, která se ve své první ibsenovské roli objevila už před 70 lety, či přední norskou ibsenoložku profesorku Vigdis Ystad). Herci, režiséři, biografové a vědci hovořili o svých profesních setkáních s dílem tohoto dramatika a účastnili se vědomostní soutěže.

Odlehčující vložku v nabitém ibsenovském programu obstarávaly Zprávy Ibsen, v nichž moderátorka nezúčastněným hlasem informovala o skandálních událostech ze života Ibsenových postav. „Zuřivý kněz zavalen lavinou. Místního kněze z malé obce na západním pobřeží pohřbila včera lavina. Lavinu zřejmě uvolnil muž sám poté, co byl pozorován, jak s křikem míří k horám... Z neznámého důvodu se dnes odpoledne zastřelila paní Tesmanová, dcera generála Gablera... U egyptských břehů se v noci na dnešek potopila loď sira Peera Gynta... “

Na tematický den navázal o týden později víkendový maratón skladající se z nahrávek devíti Ibsenových her pořízených v padesátých letech. 54 hodinový program byl vysílán na speciálně zřízeném digitálním kanálu jménem Bare Ibsen (Pouze Ibsen). V inscenacích měli posluchači možnost slyšet norské herecké legendy, jakými jsou Wenche Foss, Alfred Maurstad, Liv Strømsted a mnozí další.

Vysílání NRK P2 i specializovaného kanálu Bare Ibsen bylo možné sledovat také na internetu. Zmiňovaných devět her navíc norský rozhlas nabídl svým posluchačům ke stažení pro poslech na přehrávačích I-Pod.

Ibsenovský program na NRK P2 zdaleka nekončí. Minulý týden odstartovala série zcela nových adaptací Ibsenových her. Od března do června tak bude možné vyslechnout několikadílné inscenace Peera Gynta, Strašidel, Paní z moře, Divoké kachny a Nory.

Zdálo by se, že zabývat se několik dní bez přestávky sto let mrtvým dramatikem je luxus, který si mohou dovolit jen dobře subvencované státní instituce, jakými jsou norský rozhlas a televize NRK. Při pozorném sledování programu ale vyjde najevo, že značná část pořadů je staršího data. Jejich propojení s pořady zcela novými, atypickými či vtipnými ovšem namíchá koktejl, který svou různorodostí a spontaneitou skutečně ohromí. Možná bychom si u nás také někdy mohli dopřát potěšení zkoumat velké osobnosti české kultury podobně velkorysým způsobem. V roce 2008 například uplyne 80. let od smrti Karla Čapka.