Rozhovor s Jaroslavem Rudišem při příležitosti vydání komiksu Zlaté Hory (Alois Nebel 3).

iLiteratura: Začněme z gruntu. Kdy se vůbec zrodil Alois Nebel?
Jaroslav Rudiš: Když jsem dopsal Nebe pod Berlínem, sešli jsme se s Jaromírem 99 na Žižkově u Vystřeleného voka. Vyprávěl jsem mu příběh, jehož hlavním hrdinou je nádražák, kterému stanicí projíždí celé minulé století. Prožívá i všechna traumata, která zametáme pod koberec a nakonec se z toho zblázní. Jaromír přišel s nápadem udělat to jako komiks. Přinesl postavu Němého, tajemného polského vraha, i spoustu historek. Během velice krátké doby vznikl scénář k prvnímu dílu.

iLiteratura: Jak se vám podařilo přesvědčit nakladatele Joachima Dvořáka z Labyrintu?
Jaroslav Rudiš: Napadlo nás, že bychom chtěli udělat komiks, který tu chybí. Něco, co bychom si chtěli sami přečíst. Rozhodli jsme se, že si to vydáme třeba také sami. Když jsme měli asi polovičku, nabídli jsme Nebelův příběh Labyrintu. Joachima Dvořáka zaujal. A tak v roce 2003 vyšel první díl Bílý Potok. Domluvili jsme se s ním na trilogii. Od začátku jsme věděli, že Nebel pojede v druhém díle na Hlavní nádraží, které za celý rok neopustí, a že ho nakonec pošleme zpátky do Jeseníků.

iLiteratura: Proč měl jet Alois Nebel na Hlavní nádraží?
Jaroslav Rudiš: Nebelův svět jsou koleje, vlaky a nádraží. A jeho snem vždy bylo navštívit tu nejkrásnější stanici u nás – pražské Hlavní nádraží. Podobně jako v Bílém Potoce ho i zde přepadají mlhy, halucinace, v nichž mu ožívají dávno zapomenuté příběhy z minulosti. Někdy jsou hodně temné. Bylo jasné, že se na konci druhého dílu vrátí do hor, kam se jednou vrátíme i my.

iLiteratura: A třetí díl, Zlaté Hory?
Jaroslav Rudiš: Zlaté Hory jsou městečkem na úpatí Jeseníků. Konečná, dál vlak prostě nejede. Nebel zde dostane starý strážní domek, kde se usadí. Od začátku jsme pracovali s motivem velké vody. A také velké lásky – za Aloisem přijíždí paní Květa z Prahy, toaletářka, do které se zamiloval v druhém díle. Jenže hory právě zahalily mraky a začíná pršet. Květa zabloudí a na scéně se objevuje Němý, aby pomstil staré hříchy. Povodeň pak přináší katarzi, očištění.

iLiteratura: On je třetí díl skutečně ze všech nejvyzrálejší a pěkně uzavírá všechny díly…
Jaroslav Rudiš: To je zajímavé, že to říkáte, on to každý vidí trochu jinak. Někomu se nejvíc líbil první díl, bylo tam „nejvíc literatury“. Někomu zase vyhovoval díl druhý, který je asi nejfilmovější. Snad se nám to podařilo uzavřít dobře. Myslíme, že všechno do sebe zapadá. Je pravda, že jsme se hodně učili. Každý díl nás někam posouval, vždy na neprobádanou půdu. A třetí díl má podle nás správný poměr textu a obrazu. Je určitě nejkomiksovější.

iLiteratura: Po takovém úspěchu… Chystáte další komiks?
Jaroslav Rudiš: Ano, ale teď si nejdříve dáme pauzu. Jaromír odjel do Nepálu a pak se chystá natáčet s Priessnitz nové album. Takže teď děláme jen krátké povídky pro Reflex. Já jinak chystám román Grandhotel. Stejně se jmenuje i film Davida Ondříčka, ke kterému jsem psal scénář.

iLiteratura: Čím to je, že se Nebela prodalo zatím přes 8000 výtisků?
Jaroslav Rudiš: Nevím. Možná je to tím, že nejen nám tady skutečně něco takové chybělo. Nebel taky není žádný superhrdina, spíš antihrdina, možná se s ním čtenáři snadno identifikují. Je to obyčejný středoevropan, člověk vláčený dějinami. Není ani úplně kladný. Je nejednoznačný – katolík, bývalý komunista a hrdina, který ukrýval sovětského zběha.

iLiteratura: Váš komiks vůbec obsahuje směsici odkazů na nejrůznější události i díla. Co vás k tomu vede?
Jaroslav Rudiš: Nebel skutečně obsahuje aluze, citace a parafráze z komiksů, filmů, knížek, hudby… Já mám tyhle hry velmi rád. Baví mě to, možná jsme se ocitli doopravdy na konci literatury a příběhů, v okamžiku, kdy se už jen recykluje. Je těžké říct něco nového. Ať už řeknete cokoli, bylo to nejspíš před vteřinou, před hodinou, před rokem už vysloveno někým jiným. Tak nezbývá, než si hrát.

iLiteratura: V jakém tempu jste na komiksech pracovali? Skončili jste a začali s dalším?
Jaroslav Rudiš: To určitě ne. Vždycky to chtělo pauzu, vždycky aspoň dva tři měsíce. Ale my spolu chodíme na pivo, tedy vlastně na nealko pivo, takže jsme Aloise pořád probírali. Zajímavé je, že když jsme začali dělat na Nebelovi, přestali jsme pít, což bylo celkem opojné. Opojení ze střízlivosti. Zní to bizarně, ale práce nám šla rychle od ruky.

iLiteratura: Když jsme se dostali zase k Jaromírovi… Jak vnímáte jeho postupný odklon od kreslíře Franka Millera a hledání vlastní cesty?
Jaroslav Rudiš: Celý život je hledání vlastní cesty. Musím ale Jaromíra bránit. Vždycky říkal, že jeho největší inspirace, ta prvotní, byl Váchal a jeho dřevoryty. Trochu nás mrzí, že na Váchala si snad žádný z recenzentů nevzpomněl.

iLiteratura: A vy máte oblíbené komiksy?
Jaroslav Rudiš: Vyrůstal jsem jako každý na Čtyřlístku a na Rychlých šípech. Ty měly jeden příběh ze Stínadel, byl černobílý a temný. To se mi líbilo. Mám jinak rád Padoucnici, Sin City... Ale raději stejně čtu knížky. Kunderu, Hrabala a tak.

iLiteratura: Podle Nebela byla zrežírována i hra, jak se vám líbila?
Jaroslav Rudiš: Moc. Oslovil nás Jan Vedral, dramaturg ústeckého Činoherního studia, kterému se líbil komiks a postava Aloise Nebela. Hru režírovala Natálie Deáková a myslím, že se ji skvěle povedlo náš komiks rozhýbat. A Leoš Noha, který hraje Nebela, je prostě skvělý a přesný. Dokonce jako Nebel vypadá. A také se tak chová. Už dokonce sbírá jízdní řády.

iLiteratura: Jak tedy vnímáte samotné české fanoušky komiksu?
Jaroslav Rudiš: Zvláštní spolek. Byl jsem se podívat na ComiCZconu a mám pocit, že většina fanoušků komiksu se u nás rekrutuje z řad scifistů a milovníků fantasy. Uznávám, že těm Nebel asi nemůže moc říkat. Slyšel jsem, že skalních komiksářů je u nás asi jenom 500, proto mám radost z toho, že se Nebela prodalo tolik, že dokázal oslovit lidi, kteří o komiksech zatím možná jen slyšeli.

iLiteratura: Ono je to asi potřeba. Kolik vůbec stojí udělat takový komiks? Je to asi drahé. A jaké peníze jsou to pro kreslíře a jaké pro autora?
Jaroslav Rudiš: Rozhodně nás to neživí. Pořád je to hlavně koníček. Co se honoráře týče, jedeme v tom s Jaromírem přesně napůl, protože je to naše společná práce. Máme myslím štěstí na nakladatele. Labyrint je skvělá značka a nebojí se jít i do takových projektů jako je komiks, který rozhodně nepatří k levným knihám. Je potřeba kvalitní papír a hodně kýblů černé barvy.

iLiteratura: Chystáte s Labyrintem pro nejbližší dobu i něco dalšího?
Jaroslav Rudiš: V květnu by měl vyjít Grandhotel. A na podzim sbírka povídek s pracovním názvem Rychlé lásky. Ale možná se to bude také jmenovat Pomalé sny. I o snech totiž ty zaláskované a hodně melancholické povídky jsou.