Klaus Merz (nar. 1945), rodák z kantonu Aargau, příliš nestojí o medializaci svých postojů, ani se nedere na výsluní, přesto je po desetiletí stálicí moderní německé švýcarské literatury. Patří ke spisovatelům, kteří jako by svou každou novou knihou pokračovali v psaní jediného textu. Navazují tam, kde minule přestali. Merzovy autobiografické, existenciálně laděné texty podléhají proměnám nepozorovaně a tiše, že čtenář, který jeho tvorbu sleduje, se mění, aniž to tuší, zároveň s nimi. Klaus Merz však zůstává stejný - v jeho textech stále nacházíme tutéž melancholii a skepsi vůči životu v dnešní skutečnosti, tutéž sofistikovanou hravost, nepodbízivý vtip a vědomé odmítání politikou inspirované každodennosti. Hermetické texty, k jejichž uchopení je třeba určité námahy, jsou literárním obrazem komplikovaného života současnosti, v němž se zrcadlí autorova vlastní nelehká životní zkušenost.

Čas Klause Merze přišel, až když autor dozrál: bariéru nezájmu (poezii píše už od konce šedesátých let) prolomil útlým románem s autobiografickými rysy Jakub spí (Jakob schläft, 1997), který se vypjatou emotivností a stylistickým mistrovstvím stal mezinárodním bestsellerem (jen v německy mluvících zemích vyšlo během jediného roku pět vydání). Od té doby se pozornosti literární veřejnosti i odborné kritiky těší i další Merzova díla - hlavně cykly povídek U nohy velblouda (Am Fuss des Kamels, 1994) a Adamův kostým (Adams Kostüm, 2001) či román Pojedete se mnou k moři, slečno? (Kommen Sie mit mir ans Meer, Fräulein?, 1998). Jeho nový kmenový vydavatel, innsbrucký Haymon, přišel v posledních měsících na trh se souborem původně časopiseckých textů a projevů Turnaj rytířů pera (Das Turnier der Bleistiftsritter, 2003) a výtěžkem autorova několikaměsíčního pobytu v Benátkách Lvi, lvi. Benátská zrcadlení (Löwen Löwen. Venezianische Spiegelungen, 2004). Klaus Merz je nositelem několika prestižních literárních cen, z nichž poslední je Cena Gottfrieda Kellera. Vedle povídky Skoro noc ze souboru Adamův kostým, přinášíme i překlad rozhovoru, který Merz při příležitosti udělení Ceny Gottfrieda Kellera poskytl deníku Aargauer Zeitung.