Nachlazený Ježíšek
Když Ježíšek těsně před Vánoci onemocní, protože běhal venku bez čepice, a nedokáže tak doručit dárky do Šípkové ulice, na pomoc se přižene sobí spřežení. Střet tradičních zvyklostí různých kultur přinese řadu humorných, třebaže předvídatelných situací, ale potenciál nápadu bohužel nenaplní.
Před koncem roku vyšly Aleně Mornštajnové hned dvě dětské knihy – nakladatelství Host připravilo titul Modrá planeta. Příběhy dětí z různých koutů světa, zatímco Albatros přichází u příležitosti nadcházejících svátků s knihou Vánoce v Šípkové ulici. Takto tematicky zacílené tituly pravidelně publikuje například Daniela Krolupperová (Vánoční tramvaj, Sněhová víla či nejnověji Kouzelná domovní znamení), kolem vánočního období se točí i loňská kniha Jany Šrámkové napsaná podle jejího scénáře k loutkovému filmu Tonda, Slávka a kouzelné světlo. A vánoční atmosféru si mohou malí čtenáři vychutnat i u novinky V břiše nakladatelství Meander nebo u znovuvydání klasického příběhu Ludvíka Aškenazyho Malá vánoční povídka aneb Jak jsem se ztratil, nově doprovázeného ilustracemi Elišky Podzimkové.
Mornštajnová vykresluje Ježíška jako malého chlapečka žijícího v nebeském domě, na první pohled nerozeznatelném od jakéhokoliv jiného svátečně vyzdobeného domu, společně s maminkou Marií, která naplňuje stereotyp pečující maminky pečící vánoční cukroví. Když Ježíšek chytí příšernou rýmu a zbylé dárky málem ani neunese, právě ona zvedne telefon a zavolá na Severní pól. Santa Claus se přižene na sobím spřežení, spořádá celý plech lineckého cukroví a vydá se do Šípkové ulice. Poměrně rychle se dostane doslova do úzkých, ale celou situaci mu pomohou vyřešit sourozenci Klárka a Filip, které v noci na Štědrý den probudí divné zvuky ozývající se ze střechy.
Základní premisa, že neexistuje jenom jedna jediná vánoční bytost, má potenciál. Ač si někteří čtenáři zcela jistě postesknou, proč v českém svátečním příběhu figuruje zrovna Santa Claus, Mornštajnová sází na to, že „naše“ nejlépe vynikne ve srovnání s jiným. Zahraničnímu vlivu, obzvláště z anglofonních oblastí, se v dnešní době nevyhneme, a vlastně to ani není potřeba. Stačí se v té smršti trochu zorientovat, ujasnit si, kdo je kdo a co jsou Vánoce právě pro nás. Koneckonců ani v rámci jedné země neslavíme každý stejné Vánoce a nejíme stejný bramborový salát.
Vzhledem k možnosti zapojení různých vánočních bytostí a instancí je ale trochu prvoplánové přivést jako nováčka na scénu jenom Santu – koncept by možná fungoval více neotřele a originálně, kdyby padla alespoň zmínka o nějaké další podobě vánočního hrdiny, případně kdyby se předvídatelné popkulturní odkazy na slavnou vánoční ikonu lehce zproblematizovaly či osvěžily. Chvílemi to působí, jako kdyby se autorka snažila Santu spíš trochu shodit – chová se přitrouble a nepříliš empaticky. Ke správným rozhodnutím ho musejí dovést děti. Nejspíš to dává smysl tak, že právě děti jsou hlavními hrdiny příběhu a pomohou vyřešit jednu nešťastnou a zdánlivě neřešitelnou situaci, ale je škoda, že prostor nedostane ani Ježíšek. Prakticky na celé vyprávění zaleze do postele, přičemž na začátku a na konci, kdy v příběhu vystupuje, za něj iniciativu přebírá maminka. Jakkoliv je navíc kniha určená pro děti od čtyř let, určitě se dostane do ruky i starším a ty by mohly klást všetečné otázky po tom, kdy tedy Ježíšek skutečně dárky nosí, když už má třiadvacátého večer (stejně jako Santa Claus) skoro všechno hotovo. Jak to celé vlastně je, zůstává nedořečeno.
Silnějším momentem knihy je naopak okamžik, kdy se na scéně objeví Ludvík Pivoňka. Ten nechtěně zkomplikuje Santovi a jeho pomocníkům práci, aby vzápětí zjistili, že je prakticky nemožné se na něj proto zlobit. Ludvík Pivoňka je podobně podivínská postava jako Ládin Houbelík z Strašidýlka Stráši – vypadá sice jako padouch, můžeme se ho chvilku bát nebo ho odsuzovat, ale nakonec se ukáže, že je to vlastně hodný chlapík, který je jenom osamělý a potřebuje pomoc. Na rozdíl od Stráši je ale text Vánoc jazykově spíše konvenční a závěrečné kapitoly působí překombinovaně. Ocenit lze rovinu, kdy Mornštajnová nechá své postavy krátce uvažovat, jaké to je dárky dávat, dostávat, anebo vůbec nedostávat – Ludvíkův úžas nad ozdobičkou na stromeček tak může inspirovat k zamyšlení nad konzumní stránkou Vánoc.
O obrazový doprovod Vánoc v Šípkové ulici se postarala Aneta Františka Holasová. Ilustrovala například loňskou sbírku poezie pro čtenáře od 7 let Aha! Takhle voní Praha! Miroslava Klímy, jako ilustrátorka se spolupodílela i na titulu Příběhostroj Reného Nekudy a nakladatelství Běžíliška vydalo v roce 2016 její autorskou knihu Pohádka o Ipsíkovi. Santu Clause pojala sympaticky po svém – jakkoliv dodržela klasické atributy (pořádné břicho, plnovous a červenou čepici), rudolícího tlusťocha známého z reklam její pojetí nepřipomíná ani v nejmenším. Ilustrátorka si s lehkostí hraje s humornými situacemi a malí čtenáři se tak mohou bavit nad rozkresleným pohybem Santy, který právě uvízl v komíně, nebo naopak společně s dětmi balancuje s pytlem na střeše.
Vánoční titul zavedené autorky nejspíš i vzhledem k načasování vydání vzbudí čtenářský zájem, kniha je ale průměrná a spíš než text v ní vynikají ilustrace. Pokud ovšem před obrazovou stránkou dáváte přednost té audiální, můžete sáhnout po audioknize z dílny vydavatelství OneHotBook. Zhruba hodinovou nahrávku načetla Klára Trojanová a její atmosféru ještě zdůrazňují hudební předěly inspirované vánočními koledami.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.