Jak je známo, Alena Mornštajnová působila jako pedagožka, nadále překládá z angličtiny a „psaní pro radost“ ji vystřelilo mezi současné nejprodávanější české autorky knih pro dospělé čtenáře. Od roku 2018 je aktivní a úspěšná i v tvorbě pro děti: debutovala knihou Strašidýlko Stráša, v níž prostřednictvím bojácného strašidla a jeho klučičího přítele Matěje seznamuje malého čtenáře nenásilnou formou s frazeologií. Podobně poutavě a s edukační nadstavbou zkomponovala Mornštajnová vyprávění i ve své nové knize Kapka Ája. Na pozadí dobrodružství, které prožije kapka Ája, zpravuje o koloběhu vody.

Ája bydlí v nebeském rybníku (stejně jako ústřední hrdinku čtenáře možná překvapí, že to není rybník, ve kterém se odráží nebe, ale rybník napájený pouze dešťovými kapkami) a chystá se poprvé do školy. Ačkoli se pochopitelně jedná o školu pro kapky a učí se v ní předměty jako přeměňování, ladné seskakování do vody, vypařování a podobně, v rovině vztahů je vystavěna na principech kteréhokoli lidského kolektivu. Konkrétně jde o holčičí škádlení, kamarádství a hledání místa v nové třídní hierarchii.

Ája je ze všech kapek nejmenší a toho zneužívá spolužačka Dája. Během školního výletu na sportovní olympiádu se jedna její zlomyslnost zvrtne natolik, že spolu kapky uplavou z vytyčené dráhy do řeky a dostanou se do čističky vody. Úpravna vody je v knize vtipně a názorně představena jako wellnes pro kapky. Při dobrodružné cestě tam a zase zpátky se spolužačky sblíží. Dáju nakonec Ája i její kamarádky Jája, Pája a Kája přijmou mezi sebe při vytváření duhy na závěr olympiády – k tomu ale shodou okolností dojde až v jejich domovském nebeském rybníku…

Alena Mornštajnová v tvorbě pro děti ráda využívá slovní hříčky, jež jsou zdrojem humoru, a platí to i o knize Kapka Ája. Nejvtipnější je kapitola se skokanem Robertem, který Áje pomáhá při vypracování domácího úkolu. Kapky mají vysvětlit zadané termíny. Horské oko se tak v jeho etymologickém výkladu stává vejcem z horského ptáka, jindy zase v sousloví mořský příkop rozloží druhé ze slov na pří-kop a výsledkem je malý kop v moři.

Výtvarně knihu doprovodila Galina Miklínová, jež s autorkou spolupracovala i na předchozí knize Strašidýlko Stráša. Opět prokázala, že své hravé a detailně propracované ilustrace dokáže přizpůsobit textu, pro který vznikají. Klasickou představu o dešťové kapce splňují kapky ve tvaru slzy, pro příběh samozřejmě personalizované: některé mají jednolité tělíčko lehce zúžené a následuje náznak hlavy, také se liší barvou či účesem. Společné jsou velké oči. Pihaté Áje s řadou pravidelných zoubků se směrem nahoru buclaté bříško zužuje a je protaženo do culíku svázaného červenou mašličkou. Záporná postava Dáji je také výrazněji propracována, aby ladila se svým charakterem: zelený šátek ve vlasech, dva výrazné přední zuby a nosánek nahoru, tzv. pršák. V každé z kapitol se u vnitřních okrajů většiny dvoustran objeví modrá barva asociující vodu v různých podobách, v ní jsou vysvětlené některé termíny užité v textu, jako je parma, rosa nebo vodojem. Při společném čtení dětí a rodičů (nakladatelské doporučení 5+) lze využít tyto vysvětlivky k prozkoumání toho, jak daný termín chápe malý čtenář. Začátek kapitoly vždy zdobí větší ilustrace, ta občas barevnou plochou zasahuje do textu předchozí kapitoly. Stylová je také obálka pogumovaná proti dešti a v závěru nechybí medailonky autorek s originálně pojatými portréty s nasazeným šnorchlem.

Kapka Ája pobaví, u slovních hříček se dospělý směje, dítě zadumaně poslouchá, než se smíchem vykřikne, že to přece není pravda! Mornštajnové se přitom podařilo vtip a dobrodružný příběh nejen bravurně propojit s poučením o životě vody, ale především ukázat reálné vztahy mezi dětmi.