Když Ježíšek těsně před Vánoci onemocní, protože běhal venku bez čepice, a nedokáže tak doručit dárky do Šípkové ulice, na pomoc se přižene sobí spřežení. Střet tradičních zvyklostí různých kultur přinese řadu humorných, třebaže předvídatelných situací, ale potenciál nápadu bohužel nenaplní.
AM
Alena Mornštajnová
Kamarádství, šikana a spletité holčičí vztahy nejsou jen záležitostí lidského světa. Mornštajnová dobrodružství i emoce zdařile převedla do prostředí vodních kapek: i ty musí chodit do školy a čtenáři se díky tomu nenápadně seznámí s koloběhem vody. Osobitý ráz postavám dodávají barevné ilustrace Galiny Miklínové.
Spisovatelka Alena Mornštajnová zpočátku kritiky na své knihy četla s nadějí, že jí poskytnou rady, jak se zlepšit ve psaní. Podle svých slov ale postupem času zjistila, že každý kritik má jiný názor, a proto si z jejich reflexí nemá co odnést. V rozhovoru mluví o svém psaní, o tvůrčím procesu, o úspěchu, o zpětné vazbě na svá díla a o tom, proč při zrodu románu důvěřuje hlavně sama sobě.
Nejnovější román Aleny Mornštajnové nabízí alternativní historii o tom, „co by, kdyby“ nebyla svoboda. Silná témata a osudy hlavních postav jsou pro autorku typické, stačí ale i v případě Listopádu?
„Pokud je to v mých časových možnostech, jezdím na besedy a čtení,“ říká jedna z nejoblíbenějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová, která se kontaktu se čtenáři nebrání ani na sociálních sítích.
Po úspěšných prózách Slepá mapa, Hotýlek a Hana prezentuje Alena Mornštajnová v románu Tiché roky další výpravný příběh rozmáchlý do několika desetiletí turbulentního dvacátého století. A opět splétá a rozplétá komplikovanou historii jedné rodiny v nemalém propojení s historií českých zemí, avšak tentokrát do velké míry ztišenou na pozadí. Zaměřuje se na vztah mezi otcem a dcerou, jejichž soužití ztěžují hlavně komunikační problémy.
Hrdina první dětské knihy Aleny Mornštajnové je strašidlo. Jenže se bojí všeho, co si jen dovedete představit – tmy, hlasitých zvuků, dokonce i vlastního jména. Když ho někdo osloví, honem se běží schovat. A protože je takový strašpytel, všichni mu přezdívají Stráša. Teď ale bude muset Stráša překonat sám sebe, aby zachránil ztracenou kamarádku kočku Luisu.
Knihy Aleny Mornštajnové spojují příběhy „obyčejných“ lidí v mechanismech tzv. velkých dějin 20. století a nejinak je tomu i u jejího nejnovějšího románu Hana. Ani zde se autorka nevěnuje pouze titulní hrdince, ale vystavuje okolo ní složitou románovou kroniku. Více než dříve se Mornštanjnová snaží nahlížet na lidské osudy z více stran, ne vše se ale tak docela daří.
Rodinná sága, která se rozprostírá na ploše takřka celého dvacátého století a v níž se vše točí okolo zapadlého hotýlku, jehož prominentními hosty jsou dobře postavení záletní manželé se svými milenkami. Je kniha Aleny Mornštajnové další pokus o „velký“ román?
Alena Mornštajnová zachycuje ve svém knižním debutu neštěstí jedné rodiny. Spíše než na rodinu jako celek se Mornštajnová soustřeďuje na tři její představitelky, a to na babičku Annu, matku Alžbětu a dceru Anežku. Tyto ženy, ač příbuzné, jsou povahově velice rozdílné a každá prožívá své neštěstí po svém.
