Norové toto ocenění očekávají již roky. Jon Fosse patří bezesporu k nejvěším norským autorům současnosti. Světové publikum zaujal především svými divadelními hrami, které si našly diváky od Evropy přes USA po Japonsko. Po Henriku Ibsenovi je druhým nejhranějším norským dramatikem a Norové svého „současného Ibsena“ oceňují natolik, že získal i doživotní možnost užívat uměleckou rezidenci v blízkosti královského zámku v centru Osla. 

Dějově úsporná dramata o mezilidských vztazích, postavená na minimalistických několikaslovných replikách, jež se v mírných variacích stále opakují, oslovují širokými možnostmi inscenování divadelní režiséry po celém světě. Čeští čtenáři mají z autorova díla k dispozici jak dramatické, tak prozaické texty a je tedy z čeho vybírat.

Čtení textů Jona Fosseho je sugestivní zážitek. Jon Fosse se v rozhovorech opakovaně svěřuje s tím, že psaní je pro něj přímo spojeno s mystickou zkušeností. Silný akcent na jazyk a jeho rytmizaci posouvá jeho knihy na hranici poezie. S trochou nadsázky občas norští kritici Fosseho prozaické dílo přirovnávají k Joyceovu Odysseovi, protože autorovým až umanutě zkoumaným tématem je lidské vědomí. Staří, blázniví, nemocní či zoufalí lidé jsou zachyceni ve vypjatých situacích, v nichž se zcela noří do vlastních myšlenek. 

Když Jon Fosse přebíral cenu Severské rady za literaturu v roce 2015 za svou trilogii, prohlásil, že si ocenění váží o to více, že ho dostává za prózu, které se v posledních letech věnuje stále intenzivněji. Próza, kterou píše s přestávkami od začátku tvorby, zůstávala zatím trochu stranou pozornosti, protože je určena náročnějšímu publiku. Trilogie Mámení (Andvake, česky 2009), Sny Olavovy (Olavs draumar, česky 2015) a Na sklonku dne (Kveldsvævd, česky 2016), jež začala v Norsku postupně vycházet od roku 2007, přinesla Fossemu konečně uznání i jako prozaikovi. Nobelova cena všechna předešlá uznání potvrzuje.

V děkovné řeči při příležitosti udělení čestného doktorátu na brněnské JAMU Jon Fosse zavzpomínal na své dětství a řekl: „Skrze strach z předčítání nahlas jsem určitým způsobem opustil ústní společenství s ostatními a odebral se do osamělého života píšícího člověka. A v něm jsem setrval dodnes.“ Jde o výjimečného autora se svébytným stylem, jehož psaní je na první pohled velmi vzdáleno dnešnímu hektickému světu. Obrací nás zpátky do nitra, k základním lidským otázkám a hodnotám. V tom je síla Fosseho prózy i dramatiky.  

Seznam článků o Jonu Fossem na iLiteratura.cz