Americká básnířka Louise Glücková (1943) pochází z rodiny maďarských Židů a od mládí je zjevně předurčena psát intimní a často temnou poezii. Prvním traumatem, s nímž se musela vyrovnávat (a které dosud ovlivňuje její tvorbu), byl skon starší sestry, která zemřela ještě předtím, než se Louise Glücková narodila. Na střední škole se u Glückové posléze rozvinula anorexie, což mělo mimo jiné za následek, že nikdy nedokončila vysokoškolské studium. Akademické prostředí jí však nezůstalo uzavřeno, v současné době učí na Yaleově univerzitě. V letech 2003–2004 pak zastávala post hlavního amerického básníka (Poet Laureate).

Zkušenost s anorexií měla pro Glückovou i jiné důsledky. Během léčby se prý naučila náležitě si utřídit myšlenky a nově nalezenou mentální disciplínu promítla i do své tvorby. Glücková opravdu váží každé slovo a pro její básně je typický strohý, uměřený tón, čímž navazuje například na básnířku Emily Dickinsonovou. Kritik William Logan dokonce popsal její styl mj. jako „vyhublý na několik nervózních sloves“ a „hladovějící po přídavných jménech“. Glücková většinou píše v první osobě a vyhýbá se rýmům.

Tematicky se autorka věnuje různým druhům traumatu, vztahům mezi muži a ženami, případně mezi matkou a dítětem, přírodě apod. Její poezie je často autobiografická, ale osobní zážitky v jejích básních vždy nabývají širší platnosti. Glücková také nezřídka čerpá z řecké a římské mytologie a pracuje s mytologickými odkazy. Týká se to například dlouhé básně October (Říjen, 2004), která reaguje na útoky na Světové obchodní centrum z roku 2001.

Glücková dosud vydala čtrnáct básnických sbírek, mezi jinými Medowlands (1996), což je převyprávění Homérovy Odysseie, v níž se autorka soustředí na postupný úpadek manželství. Za sbírku Wild Iris (Divoký kosatec, 1993), jež také byla přeložena do češtiny, obdržela Pulitzerovu cenu. Česky vyšla i její poslední sbírka Faithful and Virtuous Night, kterou pod názvem Noc věrnosti a ctnosti v roce 2017 a v překladu Terezy Vláškové vydalo nakladatelství Argo.