Status umělce a řidič diplomat

Status umělce a řidič diplomat

Pondělní malá demonstrace, která se konala před ministerstvem kultury na podporu přijetí a zdokonalení zákona o statusu umělce, měla i jednu vedlejší linku. Radost by z ní měl Jaroslav Hašek.

Zákon zabývající se statutem umělce by mohl být přínosem pro českou kulturní scénu, mohl by alespoň některým tvůrcům zajistit důstojnější pracovní podmínky, tak jako je tomu v mnoha zemích západní Evropy. Problém je v tom, že stále nebyl přijat a že opomíjí některé profese, které se navrhovatelům nejspíš nezdály dostatečně umělecké: třeba překladatelé, kulturní kritici a publicisté, technické profese a podobně. Organizátoři akce, jimiž byly různé spolky napříč uměleckými obory, se snažili upozornit na špatnou ekonomickou situaci i těch umělců, jejichž život se z pohledu veřejnosti zdá idylický a záviděníhodný. Například hvězda seriálu Devadesátky Kryštof Bartoš popsal, jak si musí na průměrný příjem vydělat paralelním vystupováním v pěti divadlech po celé republice, od Brna po Ústí nad Labem.

Všechno to probíhalo docela spořádaně a v poklidu, na místě byli i úředníci z ministerstva kultury, kteří vůči přítomným vystupovali smířlivě a vstřícně, nakonec dorazil i ministr. Vysvětlovali, co je a není v silách ministerstva, a jeden by rád byl optimistou, že vše dopadne podle představ kulturní veřejnosti. Ostatně i nedávné nulové DPH na knihy vyjednal Martin Baxa skoro tajně, přičemž ještě v den, kdy toto snížení vláda oznámila, musel na veletrhu čelit bojovně naladěným nakladatelům, kteří už měli za hotové, že DPH bude naopak citelně zvýšeno.

Souběžně s debatami celostátního dopadu se však odehrávala ještě jedna velmi komunální scénka. Demonstrace byla sice řádně ohlášena, nicméně její účastníci byli upozorněni, že by neměli překážet běžnému provozu a blokovat parkovací místa. Provoz nebyl velký, auta na Maltézském náměstí beztak jezdí skoro krokem, takže lidé vždy spořádaně uhnuli. Nebylo jich ostatně mnoho, jen několik desítek.

Pak ale dorazilo SUV s diplomatickou značkou a jeho řidič chtěl zaparkovat na vyhrazených místech pro diplomatický sbor, kde stáli účastníci demonstrace. Ti se mu snažili jedno příčné místo uvolnit, ale řidič z nepochopitelného důvodu najel na místa plná lidí podélně. Nebylo jasné, o co se vlastně snaží, nicméně vjížděl hlouběji a hlouběji do toho malého davu. To už upoutalo pozornost výrazněji a kolem auta se začali motat radikálnější účastníci demonstrace, padala slova o tom, že auta jsou důležitější než lidé a podobně.

Pak z auta vystoupil muž, který na zahraničního diplomata zrovna nevypadal. Skoro dvoumetrový urostlý chlapík připomínal spíš někoho z ochranky – či možná jejich šéfa – jeho velké tělo vykazovalo také značnou nadváhu. A plynulou češtinou se s demonstranty převážně o generaci mladšími a o padesát kilogramů lehčími začal dohadovat. Kamery, které se na něj záhy také otočily, mu nijak nevadily. Po chvíli zmizel a přivedl s sebou dva městské strážníky, kteří vypadali jako jeho dobří známí. Ti začali demonstranty umravňovat, ale mnoho také nesvedli. Náhle se ozvalo houkání sirény a přihnal se hlídkový vůz státní policie. I policisté začali vyslýchat řidiče i demonstranty, dorazili ještě dva další policisté, zřejmě vyšší šarže než chlapci v baretech, kteří vystoupili z houkající škodovky.

Dohadování, vyslýchání a zapisování pokračovalo celkem tak tři čtvrtě hodiny, když se program demonstrace přehoupl do druhé poloviny. Byl jsem příliš daleko, abych zaslechl, o co v těch dohadech šlo, a protože se mezitím uvolnilo ještě další (příčné) místo na parkovišti před ministerstvem, policisté doporučili řidiči, aby tam zaparkoval. Demonstranti bez řečí uvolnili místo, řidič tam najel, ještě možná trochu zaprovokoval, když podvozkem SUV trochu přečuhoval do chodníku, u jehož kraje stáli už trochu namačkaní demonstranti. Pak odešel. Nikdo si ho už nevšímal. Odjeli i policisté (už nehoukali) a demonstrace pokračovala.

Zůstaly po nich jen otázky. Proč řidič normálně nezaparkoval, ale postavil se napříč? Které velvyslanectví zaměstnává muže, který vypadá jako bývalý vyhazovač? Jak je možné, že zaměstnanec nějaké ambasády na Malé Straně může ztrácet skoro hodinu své pracovní doby tím, že se dohaduje s demonstranty, místo aby rychle zaparkoval a spěchal do kanceláře? A byl to skutečně zaměstnanec ambasády nebo jen nějaký šíbr, který si dokázal zařídit modrou značku? Proč v případě řidiče, který zřejmě neumí parkovat, zasahovali dva městští a čtyři státní policisté?

Bohužel nemám talent Jaroslava Haška vykřesat z lapálie povídku, zůstávám tak jen u těch otázek.

ILiGlosa

Spisovatel:

Zařazení článku:

kultura

Jazyk: