Pavel Mandys

V pondělí ministr kultury s ředitelem Frankfurtského knižního veletrhu podepsali smlouvu o tom, že Česko bude ústředním hostem veletrhu v roce 2026. Lze na to nejlépe reagovat slovy: „Sláva!“ a „Konečně!“.

Kromě tradičních filmových adaptací se v programu letošního karlovarského filmového festivalu objevilo také několik filmů, v nichž byli literáti nebo literatura jako taková hlavními hrdiny či předmětem děje.

Pondělní malá demonstrace, která se konala před ministerstvem kultury na podporu přijetí a zdokonalení zákona o statusu umělce, měla i jednu vedlejší linku. Radost by z ní měl Jaroslav Hašek.

Začátkem ledna jsem jako zástupce literatury zasedal v komisi, která různým kulturním odvětvím rozdělovala docela štědré finanční prostředky od EU. Byla to zkušenost zajímavá a inspirativní, ale také notně frustrující.

Komentář Pavla Mandyse k aktuální situaci Českého literárního centra: „Nevím, kdo z toho bude mít prospěch, ale česká literatura sotva.“

Antologie kriminálních povídek českých spisovatelů ukazuje, že na věci kolem zločinu, smrti či zmizení se dá nahlížet i jinak, než by odpovídalo zažitým stereotypům. Není podstatné, jestli autoři zrovna líčí pocity osamělé matky dětí, nebo pátrání drsného detektiva.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.

Mandys v knize většinou reprodukuje fakta dobře známá i z mnoha starších publikací, záslužně k nim ale dodává vývoj obrazu Prahy u zahraničních beletristů po roce 1989. Publikace má především propagační účel, ale v rámci žánru, který mu byl předem vymezen, udělal autor asi maximum možného.