Když loni nakladatelství Akropolis vydalo sborník Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, v němž se objevilo 40 parafrází a pastišů na slavný Foglarův komiks, Pavel Čech do něj přispěl jen jednostránkovým příběhem skoro beze slov. Bylo to trochu překvapivé, protože právě Pavel Čech je mezi současnými komiksovými tvůrci největším nostalgikem, největším Foglarovým fanouškem a nejvýraznějším obhájcem klasických klukovských dobrodružných příběhů, které digitální věk už dávno vytlačil do zadních koutů knihoven. Dodejme však, že hříčka o tom, jak Mirek Dušín přijde ke Šmejkalově ohradě o pár minut později, protože se zapovídá se spolužačkou, a žádné Rychlé šípy tudíž nevzniknou, patřila k nejlepším příspěvkům souboru.

Tak trochu se dalo čekat, že Čech u tohoto jediného příběhu nezůstane, ostatně už dříve v podobných jednostránkových hříčkách postavy z Foglarových komiksů a románů (Mirka Dušína, Jindru Hojera i Širokka) využíval. Letos se tak objevuje hned samostatná publikace, rozsáhlejší komiksová povídka O Červenáčkovi. Jak patrno z názvu, jejím hlavním hrdinou je ten z pětice kamarádů, který se zdál být vždy trochu stranou. Patřil k trojici mladších kluků, ale zatímco Rychlonožka bavil čtenáře svou zbrklostí a humornými hláškami a Jindra Hojer bojoval s vlastními strachy a jistou uhlazeností až vyžehleností vycházející z rodinného prostředí, Červenáček vlastní linku postrádal. Možná proto mu autoři nasadili kuriózní až komickou červenou čepičku – lodičku, aby jej alespoň nějak zvýraznili, možná proto mu v Záhadě hlavolamu Foglar napsal drásavou pasáž o vyloučení kvůli domnělé zradě, která se nakonec naštěstí vysvětlila.

A možná proto si jej pro svůj knižní komiks vybral Pavel Čech. Protože je to příběh kluka, který v partě dospívajících Rychlých šípů zůstane tím posledním, koho ještě zajímají hry, výpravy a klukovské přátelství, zatímco jeho starší kamarádi už pokukují po slečnách, chodí do kina a hrají v kapele. Pavel Čech napsal a nakreslil příběh, který si prožili všichni kluci, jen si jej někteří neuvědomili, protože skok od klukovských her k pubertálním touhám přišel nečekaně a náhle. A dětství bylo náhle něčím překonaným, nezajímavým, dětinským.

Čech ten příběh o ztrátě klukovských kamarádů vypráví v pastelových barvách se značnou dávkou nostalgie i tichého smutku. Ale i když melancholie převládá – zejména v závěrečných pasážích, kdy Červenáček pochopí, že Rychlé šípy doopravdy skončily – není to jediná nálada knihy. Zpočátku totiž titulní hrdina ještě vesele spěchá do klubovny, ale zároveň mívá po nocích těžké sny z předchozích dobrodružství, přičemž ten nejtěžší se samozřejmě týká onoho dočasného vyloučení z klubu. Čech mu navíc přidává romantickou linku, kterou doplňuje jedno dějové místo právě ze Záhady hlavolamu.

Čechovy komiksy bývají obvykle určeny dětem. I v nich autor někdy tematizuje přechod mezi dětstvím a dospělostí, zatím však nikdy ne tak fatálně jako v O Červenáčkovi. A je otázkou, zda je jeho komiks opět určen dětem – protože mnohem lépe jej pochopí a s nostalgií spoluprožijí dospělí. Nejlépe samozřejmě ti, kteří v mládí, stejně jako Pavel Čech, hltali příběhy Rychlých šípů – a možná je nepřestali číst dodnes.