S příběhy, které nějakým způsobem rozvíjejí a doplňují univerzum stvořené Jaroslavem Foglarem, jako by se v posledních letech roztrhl pytel. V čele pozornosti autorů stojí samozřejmě chlapecký klub Rychlých šípů a tematika tajemstvími obklopených Stínadel, svého pokračování se však dočkal i román Chata v Jezerní kotlině. S nejnovějším příspěvkem do foglarovského světa přišel brněnský autor Pavel Horna (nar. 1964), který má na svém kontě fantasy trilogii Middlestone o utajeném skřítčím podzemním království. I Horna se nechal inspirovat ikonickou pěticí vzorných chlapců, ale jak už lze ze samotného názvu knihy Život a smrt Maxmiliána Drápa vyvodit, nevyslal hrdiny ani čtenáře opět do Stínadel, nýbrž se tematicky vrací k jednomu z nejděsivějších příběhů obsažených v legendárním komiksu.

Hornův román se odehrává zhruba rok poté, co hoši objevili na půdě ostatky filatelisty Drápa, a pomineme-li úvodní sekvenci dramatické honičky, kdy Rychlonožka prchá před partou kluků ze Dvorců, začíná samotný děj návštěvou dvou sourozenců u Rychlých šípů v klubovně. Jako Drápovi příbuzní by rádi chlapce požádali o prověření některých podivných okolností filatelistova zmizení. Je vhodné podotknout, že jakkoliv byl původní příběh pátrání po zmizelém Drápovi napínavý, při zpětném pohledu působil na čtenáře nepříliš logicky – proč by za sebou žalem zlomený sběratel zanechával tak komplikované stopy jako odkaz na dlaždici osvětlené sluncem v konkrétní dobu nebo dopis schovaný za trámem na půdě?

Na základě tohoto kanonického výchozího bodu staví Horna zápletku, která obsahuje mnohé z toho, co k foglarovským příběhům neodmyslitelně patří, ať už jde o dávné tajemství, překážky ze strany dospělých nemajících pochopení pro mládež, či partičky chlapců postrádajících smysluplné možnosti využití volného času. Více není vhodné prozrazovat, zejména ne odpověď na otázku, jak proběhly poslední chvíle Drápova života. Snad můžeme jen poznamenat, že co se nejslavnějších známek světa týká, autor pracoval s doloženými historickými fakty a Drápův příběh umně propojil se skutečnou minulostí jednoho z reálně existujících exemplářů filatelistické rarity, kterou podle názvu zná snad opravdu úplně každý.

Komiksy i romány o Rychlých šípech má Horna zjevně dobře načtené, neboť do textu zakomponoval řadu narážek, které skalní foglarovci nebudou mít problém dešifrovat, které však zároveň nepůsobí rušivě či nesrozumitelně pro čtenáře nepříliš znalé původních příběhů. Podobně je nutné zmínit a ocenit i zachování charakteristiky jednotlivých členů klubu – Rychlonožka je i v Hornově podání šprýmař, ve vyhrocených situacích bojující s vlastním strachem, Jarka Metelka je mozek určující směr celého pátrání, Mirek Dušín zůstává vedoucím schopným rázného slova i jemné diplomacie. Ke slovu se dostane i Červenáčkův kreslířský talent, zatímco Jindra Hojer zůstává oním nevýrazným slušným hochem, balancujícím mezi dvojicí nejstarších a nejmladších členů klubu.

Snad právě slušnost a uhlazenost Jindry Hojera autora přiměla k tomu, aby z něj učinil spojovací článek mezi Rychlými šípy a obdobným dívčím klubem, jehož členky chlapcům v pátrání několikrát pomohou. S tímto motivem se několikrát setkáváme i u samotného Foglara (např. v Tajemství Velkého Vonta nebo Tajemné Řásnovce), Horna jej ovšem obohatil o vzájemnou nesmělou náklonnost, kterou k sobě Jindra a jedna z dívek cítí. Jedná se o motiv spíše doplňující, jako by chtěl autor čtenářům připomenout, že i Rychlé šípy jsou jen chlapci z masa a krve, a nikoli abstraktní ideální bytosti. Ty z foglarovců, jimž by to přišlo celé nepatřičné, můžeme ujistit, že se nejedná o motiv, který by přispěl k vyřešení samotné záhady. Snad jen některé formulace týkající se fungování a vůbec samotné existence dívčího klubu působí jako sice zastřená, ale přeci jen zřetelná výtka vůči Foglarovým téměř výlučně chlapeckým světům.

V duchu ryzích foglarovek má děj knihy napětí a spád, k čemuž přispívají i krátké kapitoly a v neposlední řadě užití historického prézentu. Zpočátku to na čtenáře může působit nezvykle, ale brzy přestane tuto stylistickou neobvyklost vnímat a nechá se vtáhnout do děje. Foglarovi věrná zůstává i mluva chlapců, autor ji nijak zvlášť nemodernizuje, neposouvá směrem k obecné češtině, zároveň ale nesklouzává k parodii a nenechává hochy hovořit přehnaně archaicky.

Zatímco některé ze současných návratů do foglarovského univerza lze číst i bez předchozí průpravy, v případě Života a smrti Maxmiliána Drápa je každopádně vhodné se seznámit přinejmenším s původním několikastránkovým komiksovým příběhem (a samozřejmě s Rychlými šípy jako takovými, jakkoli čtenář, který by je neznal, patrně po knize vůbec nesáhne). Horna sice klíčové stopy z původního příběhu v textu zmiňuje a vysvětluje, ale přeci jen je pro čtenářský zážitek přínosnější mít původní příběh před očima, jinak se lze mezi jednotlivými indiciemi místy ztratit. Do jakých podrobností Horna dokáže Foglarův svět oživit, to je skutečně nutné ocenit. Pokud se k původním komiksům opět někdy vrátí a vytěží z nich námět na další román, potěší tím nejednoho foglarovce bez ohledu na věk.