Jeden z nejčtenějších a zároveň i nejzakazovanějších spisovatelů Jaroslav Foglar (1907–1999) ještě za svého života po delším jednání věnoval celý svůj osobní literární fond Památníku národního písemnictví. Z tohoto fondu připravili pracovníci Literárního archivu PNP Petr Kotyk a Dorota Lábusová reprezentativní publikaci. (Editor Petr Kotyk skromně zamlčuje, jak obrovskou osobní zásluhu na jednání s Foglarem a na záchraně jeho osobního fondu pro badatelskou veřejnost má.) Foglara představuje jako kronikáře pražského skautského oddílu Dvojka, který spisovatel zároveň od roku 1926 po více než půlstoletí vedl. Ve své činnosti nepřestal ani za nacistického protektorátu, ani v dobách komunismu, kdy byl skauting oficiálně zakázán.  Náročně vypravená publikace vychází ve vynikající grafické úpravě Štěpána Malovce.

Kniha má dvě roviny. V té hlavní představuje formou barevných reprodukcí celé stránky kronik i dalších dokumentů včetně kreseb a fotografií. Vtahuje tak čtenáře přímo do dění a aktivit pražské Dvojky a umožňuje nejširšímu okruhu zájemců nahlédnout do toho, co bylo dosud známo jen přímým účastníkům táborů a další činnosti oddílu.

Druhou rovinou knihy je kronika Foglarova života, kterou jako kalendárium sestavili editoři knihy. I ta je doplněna množstvím fotografií z různých dob spisovatelova života. Samozřejmě je zde zmapována také Foglarova publikační činnost od někdejšího Mladého hlasatele přes časopisy Junák a Vpřed až po nesnadné autorovy publikační pokusy v dobách komunismu i jeho dlouholeté snahy o přijetí do spisovatelské organizace. Po roce 1948 Foglarovy knihy, jak editoři připomínají, nesměly vycházet (řadu let nesměly být ani půjčovány v knihovnách) – s výjimkou nedlouhého období koncem šedesátých let a pak až koncem let osmdesátých.

Hned na začátku knihy je připomenuta zřejmě nejstarší Foglarova kronika Pohádky Ohnivců, kterou autor psal po svém vstupu do skautského oddílu Ohnivců (1924). Své zápisky sám také ilustroval a tak se, jak svědčí třeba sešit Pod junáckou vlajkou, podepisuje slovy: „vypráví a maluje Jaroslav Foglar – kronikář“. V průřezu kronikami nechybí ani ručně psaný program práce či denní rozkaz, rukopisným vyprávěním je připomenut Tábor Zelené příšery, tedy motiv, který spisovatel zpracoval později v knize Hoši od Bobří řeky. A tak by se dalo pokračovat až po závěr Foglarova života, kdy např. v roce 1990 spisovatel uzavírá „Dohodu mezi 2. oddílem Praha a jeho čestným vůdcem Jaroslavem Foglarem“, podle níž se zavazuje o veškeré historické dokumenty, kroniky a svěřené materiály pečovat a uchovat je dalším oddílovým generacím. Dokument je rovněž v kopii otištěn. Nyní tedy i Petr Kotyk, Dorota Lábusová, Památník národního písemnictví a nakladatelství Gutenberg realizují tento spisovatelův slib do důsledků.

Koncepce knihy je promyšlená, v zásadě chronologická: publikaci lze číst i pouze prohlížet. V každém případě bude vzpomínkou i objevným dobrodružstvím nejen pro početné foglarovce nejrůznějších generací. I dnes je totiž bohatství Foglarových nápadů pro činnost skautských táborů stále inspirativní. Jestliže se touto Foglarovou činností už dříve zabývali různí autoři (např. Stanislav Sohr, Václav Nosek, Jiří Zachariáš, Miloš Zapletal aj.) a ve vzpomínkách i spisovatel sám, pak nová reprezentativní publikace přináší největší množství autentického materiálu textového i obrazového, a to z vlastního spisovatelova archivního fondu.