Pravidelné literární sedánky pořádá v městečku Sheydrem česká knihovnice Boženka. Morbidně znějící zálesácké jméno Oprátková si vysloužila iniciativním vedením vězeňské knihovny a literárními programy, jimiž zpříjemňuje poslední chvilky odsouzencům. Skutečná vlastenecká motivace její knihovnické mise jen dokresluje portrét nebojácné ženy, jejímž svatým posláním je půjčit knihu i těm, kteří by po ní sami nikdy nesáhli. Drsní synové Divokého západu pod citlivým vedením pedagogicky obdařené Boženky pronikají do tajů literatury a v jejich přímočarých čtenářských reakcích nabývají postavy literární klasiky tak plnokrevné životnosti, že by možná zaskočila i samotné autory těchto děl. Poklidný rytmus literárních dýchánků naruší příchod literárního padoucha Dante Skunka Shakespeara, který rozšíří místní rejstřík tradičních zločinů o plagiátorství. Toman si parodicky pohrává s konvencí dobrodružné literatury a jeho vypravěč s vytříbenou dikcí (upomínající například na Karla Poláčka a jeho Bylo nás pět) a emotivními zdrobnělinami humorně kontrastuje se zálesáckou neotesaností.

Marek Toman svou knihu sice dedikoval „všem slečnám a paním knihovnicím“, vzdává v ní však hold všem, kteří se snaží podporovat čtenářství. Ostatně mezi nevzdělanými desperáty, jimž Boženka odhaluje archetypálnost literárních příběhů, a dosud nesečtělými dětmi školního věku lze ve vztahu k literatuře shledat značnou podobnost. I děti potřebují poučeného průvodce, který je za příběhy zdánlivě odtažitými od jejich životní reality naučí vidět univerzální zkušenost a pomůže jim tak odhalit význam četby pro jejich osobní život. Tomanovo svěží parodické dílo tak můžeme vnímat i jako návod k práci s literaturou, jenž je respektem ke čtenářově osobnosti a nedogmatickou interpretací v mnohém blízký esejistické knize Daniela Pennaca Jako román (1992, česky v překladu Heleny Beguivinové v Mladé frontě 2004).

Doufejme, že se Tomanovi podaří totéž kouzlo jako Oprátkové Božence, jež odkryla desperátům to největší literární tajemství – že totiž v každé knížce je ukryté něco, co čeká, až bude konkrétním čtenářem objeveno. Intepretace literárního díla se tak stává stejně vzrušující jako zlatokopectví a největším literárním happyendem je potvrzení zušlechťujícího potenciálu četby; vždyť městečko Sheydrem se nakonec přejmenuje na Rovney.