Po původních esejích současných českých autorů (Jak rozpoznat odpadkový koš? Eseje o stereotypech ve vizuální kultuře Václava Hájka a Made in Japan. Eseje o japonské popkultuře Karla Veselého, Anny Křivánkové, Antonína Tesaře, Jana Miškova a Jiřího Flígla) vydalo nakladatelství Labyrint v edici Fresh Eye zaměřené na vizuální kulturu překladovou práci starou pětačtyřicet let. Autorem Způsobů vidění je svérázný kritik, spisovatel, výtvarník a jeden z nejvýznamnějších intelektuálů 20. století John Berger (1926–2017), jemuž v češtině vyšel již soubor populárních esejů O pohledu.

Tohle vlastním já
John Berger ve Způsobech vidění svým otevřeným myšlením v souvislostech poskytl pilíře pro soudobé interdisciplinární obory, které se nějakým způsobem zabývají kulturními konstrukcemi vizuálna v umění, v reklamě, a tudíž i každodenním životě – ať už to jsou vizuální a mediální studia, nebo studia genderová, filmová, kulturální a koloniální. Téma vztahu moci a obrazů je snad i aktuálnější než dříve, a přestože Berger v roce 1972 nemohl předvídat vývoj nových médií a digitálních technologií, které umožňují různé manipulace, eseje mají i dnes co říct; stále disponují silou leckterého čtenáře překvapit a přinutit dívat se na obrazy (nejen v galerii) jinak, kriticky. I když nemohou zasáhnout takovou masu lidí jako původní televizní série odvysílaná na BBC v hlavním vysílacím čase, z níž kniha vzešla.

Způsoby vidění tvoří čtyři eseje, v nichž je text bohatě proložen obrazem, a tři, jež jsou sledem reprodukcí bez slovního doprovodu. Ty s psanou částí souvisejí tematicky, zachycují zobrazování žen v evropském umění – žena se na nich ukazuje mužskému pohledu – a dokládají bohatou tradici olejomalby, na kterou autor nahlíží v sociálním kontextu vlastnictví, tedy prizmatem tradičními dějinami umění opomíjeného vztahu umění a moci. Berger ve svém uvažování vychází z marxistických pozic, zajímá ho především zpředmětnění. Poukazuje na to, že předměty a ženy jsou v evropské tradici olejomalby zobrazeny jako věci určené k osobnímu vlastnictví.

S tím souvisí i jedno z dalších témat, reklama, která navazuje na vizuální jazyk olejomalby. Rozborem podobností a rozdílů esejista pojmenovává základní principy dnes všudypřítomné reklamy. A v duchu myšlenek německého filozofa, literárního kritika a překladatele Waltra Benjamina, jehož dílo, zejména proslulé Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (1936), Bergera hluboce ovlivnilo, tvrdí, že umění minulosti vidíme jinak než původní recipienti. Přemýšlí nad významem obrazu v souvislosti s jeho reprodukovatelností a nad novým způsobem vidění, který tím, že každý může mít svou Monu Lisu na tričku nebo na plakátu, vzniká.

Pomoc ve vizuální změti
Proč je Bergerovo dílo aktuální, a které aspekty jeho pohledu jsou naopak problematické, líčí v zevrubném a erudovaném doslovu překladatelka knihy Andrea Průchová. Ta je rovněž zakladatelkou a koordinátorkou v Česku jedinečného projektu Fresh Eye, jehož součástí je propagace vizuální kultury pomocí veřejnosti přístupných přednášek v pražských Vršovicích (v tematicky zaměřených lekcích se tu dostávají ke slovu teoretici, žurnalisté, umělci, kurátoři a kreativci, kteří přednášejí o terorismu, kultu celebrit nebo filozofii médií – vždy ve vztahu k obrazu) a také vzdělávací program pro střední školy, jímž šíří osvětu mezi mládeží, jak se orientovat v každodenní vizuální změti (reklama, sociální sítě…). Sama Průchová přednáší o vizuální komunikaci také vysokoškolákům a poptávku po základních textech oboru v českém jazyce uspokojuje vlastními překlady: vedle Způsobů vidění zčásti přeložila i Teorii obrazu W. J. T. Mitchella (Karolinum, 2017), a nutno podotknout, že se vždy jedná o inovativní práce.

Precizní překlad a pozoruhodná grafická úprava, včetně barevných reprodukcí, jež nahradily původní černobílé, staví Způsoby vidění po formální stránce mezi současné knihy. Navíc je obrazová příloha aktualizována a reaguje na současnost, jako v případě vztahu reklamy a zpravodajství, kde se objevuje reklama na Mattoni nebo článek z iDnes o Islámském státu. Způsoby vidění jsou tak představeny jako moderní učebnice podporující vizuální gramotnost nejen studentů, ale pro svou srozumitelnost i širší veřejnosti. Obě skupiny burcují k přemýšlení nad tím, proč se na obrazy díváme tak, jak se díváme.