Tom Overton, editor knihy Landscapes: John Berger on Art (Krajiny: John Berger o umění), představuje eklektický portrét originální mysli. Sbírka vytváří pomyslnou krajinu textů, v nichž John Berger (1926–2017) odhaluje svůj svět a světonázor – a to jako kritik, výtvarník, ale i spisovatel a básník. Díky procítěnému, mnohostrannému prožívání je Berger nejen mistr vypravěč, ale především velice poctivý pozorovatel života. Jeho zkoumání, co je to pravda, a zároveň jeho pocit sounáležitosti s okolním světem ho vedou k zodpovědnému přístupu při tvorbě vlastního názoru, díky němuž pak často uplatňuje vehementní kritiku. Bergerův pohled na umění svou jednoduchostí a přímočarostí přináší převratný pohled na naši společnost a naše chápání kultury. Jednotlivá umělecká díla, kulturní a historické události či literaturu rozebírá důkladně, než dojde k závěru – a i když svůj názor staví na pevný základ, uznává, že jeho úsudek je platný až podle relevantnosti pro čtenáře. Sám se označoval za marxistu, protože si prý od brzkého věku díky Marxovu psaní uvědomoval své místo ve společnosti, a prohloubil si tím cit pro spravedlnost a důstojnost, které náležejí všem.

Kritik humanista
John Berger svými postoji často upozorňoval, že umění musí být kritické a nabízet hlubší a lidštější porozumění dějinám a širší společnosti. Tím neobhajoval Marxův vliv na vývoj nekompromisní komunistické politiky – vždy dával najevo antipatii vůči kruté stalinské represi –, nejvýrazněji se však jeho kritika opírala do buržoazní tendence chápající umění jako majetek s vyčíslitelnou finanční hodnotou určený pro potěšení vyšších vrstev. Bergerovou snahou bylo přivést lidi na trajektorii jiného chápání umění: jako podnětu, který inspiruje, je transformativní a obsahuje morální i spirituální význam pro současnou společnost i pojímání historie.

Toto Bergerovo přesvědčení bylo klíčovým prizmatem vtisknutým do rozborů uměleckých děl a literárních prací. Smysl umění a lidské kultury hledal v humanistickém duchu; jeho cílem bylo něco tak nedostižného jako pravda, ale nejspíš díky tomu nabízel originální vhled do estetické a intelektuální krajiny. Vybrané eseje ilustrují, jak ke svému úhlu pohledu dospěl, a také to, proč jeho druh myšlení hluboce ovlivnil velkou část tvůrčí obce. Jeho úvahy nutí čtenáře (i diváky, již ho znají z televizní verze Způsobů vidění), aby viděli lidskou tvořivost a její odkaz jinak, ryzeji, a hlavně jako sebevědomou a autonomní doménu, mimo dosah ekonomických zájmů.

Berger o kubismu
Jeden z nejzásadnějších textů ve sbírce Landscapes z pohledu dějin umění je esej o kubismu. Proč kubismus byl a zůstává takovým bodem zvratu? Bergerova teze je, že ke kubismu došlo, a mohlo dojít jedině, díky souběhu událostí v technologii a společnosti, jako byly například vynález rádia a kina, počátky masové produkce včetně tisku v maximalizovaném měřítku, nové konstrukční možnosti díky oceli a aluminiu nebo produkce syntetických materiálů. Díky těmto vynálezům a možnostem se člověk cítil propojenější se zbytkem světa a cítil se více jeho součástí; byl uvnitř celého dění. Takový pohled nabízel i kubismus. Nikoliv fragmentovaný pohled v krychlích, ale pohled zevnitř. Berger tvrdí, že se kubisté snažili dospět k vytvoření mnohem komplexnějšího obrazu reality, než o jaký se kdo v malbě do té doby pokusil. Dále posuzuje paralelu kubismu s renesancí, na rozdíl od které je kubistický jev ve výtvarném rámci mnohem izolovanější, popisuje Picassa i další umělce a jejich vztah k tehdejšímu světu (v době blížící první světové války) a zaměřuje se na osudný rok 1914, kdy podle něj tento vizionářský umělecký směr ve své nejsilnější podstatě končí.

V umění jako v životě
Bergerův text o kubismu je důležitý pro pochopení, jaký přínos jeho pohled znamenal pro svět umění. Jeho kritika se vždy dovolávala potenciálu umělecké tvorby. „To, jak se díváme na svět, představuje náš vztah ke světu, a každý vztah představuje akci. Klasická řecká socha zvyšuje vnímavost vlastního potenciálu fyzické důstojnosti; Rembrandt zvyšuje potenciál morální kuráže; Matisse potenciál smyslového vnímání.“

Landscapes představují další rysy Bergerovy povahy. V esejích, v nichž britský literát vzdal poctu pro něj formativním osobnostem, například Rolandu Barthesovi nebo Walteru Benjaminovi, čteme neobyčejně pronikavé názory. Avšak snad nejhodnotnější Bergerovou spisovatelskou schopností je předložit upřímnou, až intimní výpověď. Někdy intimní intelektuálně (Forthflowing on a Joycean Tide), jindy emocionálně (A Gift for Rosa Luxemburg). Berger procítěně vnímal odkaz filozofů a místy obnažuje, co mají společného. Možná vědomě, nebo ne, do nich promítal i to, co v okolním světě tak usilovně hledal – spravedlnost, pravdivost a lidskost.

Eseje, recenze, úvahy, povídky a básně Johna Bergera představené v knize Landscapes patří k těm nejkvalitnějším způsobům psaní o umění a nejinspirativnějším názorům, jaké tu v současnosti máme. Snad se najde české nakladatelství, které investuje do jejich překladu. Do té doby se můžete s krajinou myšlenek Johna Bergera, které neztrácejí na aktuálnosti, seznámit v původním znění.