V umělecko-naučné publikaci přibližující život a dílo Franze Kafky spojili síly dva autoři, které není zapotřebí dlouze představovat. Básník, překladatel a vysokoškolský pedagog Radek Malý přistoupil k tématu s erudicí uznávaného germanisty a zkušenostmi spolutvůrce učebnic. Ilustrátorka a spisovatelka Renáta Fučíková již v minulosti osvědčila své schopnosti atraktivně, a přitom nepodbízivě zpracovat životní příběhy historických osobností v ediční řadě Největší Češi. Oba se podřídili zpracovávané látce i očekávanému adresátovi a ve výsledku vznikla knížka, v níž si autor textů s ilustrátorkou nepostřehnutelně předávají vypravěčskou štafetu.

Úvodní kapitola Fenomén Kafka: slavný proti své vůli konstatuje, že Kafka se v Praze stal po Pražském hradu a Karlově mostu magnetem pro turisty z celého světa. Škoda, že však nevysvětluje, proč tomu tak je, neboť se tím připravuje o možnost přesvědčivěji motivovat čtenáře k tomu, aby prostřednictvím knihy překonali povrchnost a zjednodušující stereotypy, které masovost zájmu o Kafku provázejí. Kniha je členěna do kapitol, jež kombinují chronologické hledisko s tematickým. Kafkův vztah k rodné židovské víře je pojednán v souvislosti s historií Židů v Čechách, samostatné kapitoly jsou věnovány rodinnému prostředí, Kafkovým přítelkyním a láskám, literární tvorbě a úřednickému zaměstnání, životnímu stylu i tomu, jak přistupoval k fatálnímu onemocnění. Knížka nekončí Kafkovou smrtí, ale věrna podtitulu Člověk své i naší doby se vrací k suvenýrové podobě Franze Kafky. Řečnická otázka, kdo z turistů putujících v Kafkových stopách skutečně dokázal nahlédnout do spisovatelovy duše, nestaví oslí můstek k sebechvále, ale naopak do určité míry zpochybňuje vlastní význam knížky, neboť pokračuje další otázkou, zda je to přes vzdálenost jednoho století a pyramidy knih, které byly o Kafkovi napsány, vůbec proveditelné. Závěrečná kapitolka, připomínající půvabnou historku o tom, jak Kafka nedlouho před svou smrtí utěšoval dívenku smutnící po ztracené panence, tak příznačně zdůrazňuje nikoliv umělecký, ale právě lidský rozměr Kafkovy osobnosti. Tento příběh se dočkal literárního zpracování a na titul Kafka a panenka cestovatelka, kterou napsal Jordi Sierra i Fabra, upozorňuje výběrový soupis literatury o Kafkovi připojený ke knize.

Texty o Kafkovi jsou protkány citáty z jeho korespondence, deníků i děl. Vzniká tak pestrý celek, v němž se ke slovu často dostává sám Franz Kafka. Autoři úspěšně vyvracejí řadu kafkovských mýtů: Kafka je ukazován coby spolehlivý úředník, který nevnímal svoji práci jen jako ubíjející činnost, je představován jako milovník sportu a zastánce zdravého životního stylu. Je paradox, že umělec, jehož jméno si do názvu daly některé pražské kavárny, se pití kávy ve skutečnosti vyhýbal.

Životopisné pasáže jsou střídány zpřístupněním Kafkových próz. Přiblížena je povídka Odradek, Starý list, v úryvcích je zveřejněn Dopis otci. Prózy Ortel, Proměna a Umělec v hladovění jsou prezentovány komiksově pojatým vyprávěním. Výběr literárních děl není určován jejich čtenářskou atraktivitou či literárněhistorickým významem, ale spíše tematickými vazbami. Například Dopis otci, z něhož jsou vybrány úryvky týkající se Kafkovy dětské úzkosti, když ho jako malého chlapce v noci otec vystrčil na pavlač, a Ortel jsou zařazeny v souvislosti se zmínkami o otcově autoritě a obtížné rodinné komunikaci. Autoři nemají ambice Kafkova díla přímo interpretovat, ačkoliv již jejich výběrem a začleněním do publikace samozřejmě určitý výklad nabízejí.

Ilustrace Renáty Fučíkové jsou provedeny černobílou vyškrabávanou technikou, která vyhovuje jak dokumentární, tak vypravěčské funkci. Tam, kde je zapotřebí zachytit dobovou atmosféru či podobu některé z postav, připomínají ilustrace precizní propracovaností staré grafiky či fotografie. V ilustracích se symbolickým přesahem (například prostředí továrny, v níž je jedinec odosobněnou a zranitelnou součástkou zapřaženou v soukolí systému) pak zvolená technika naopak umožňuje zobecnění a replikaci.

I realisticky koncipované ilustrace jsou s hravou podvratností doplňovány opakujícími se motivy, například galanterním zbožím v narážce na obchodnickou činnost Kafkova otce. Postava Řehoře Samsy osciluje mezi odpudivostí hmyzu se čtyřmi páry končetin a dojemností plyšového zvířátka. Celou knihou prochází v miniaturní či zvětšené podobě z jedné ilustrace do druhé. Nejde přitom o samoúčelnou dekorativnost, neboť se tím posiluje pocit absurdity, prostupující Kafkova díla.

Závěr knihy patří odkazům na další odbornou i beletristickou literaturu, filmové adaptace Kafkových děl, Kafkovo muzeum a sochařská díla věnovaná umělcově památce. Autoři tím dávají jasně najevo, že jejich kniha určená starším dětem a mládeži je jen prvním vkročením do kafkovského universa a jejím hlavním cílem je probudit zájem o Kafkovo literární poselství. Lze předpokládat, že díky výběru méně známých fakt z Kafkova života, citlivé literární i výtvarné adaptaci Kafkových děl, kultivovanému a přitom vtipnému výtvarnému pojetí si kniha získá čtenáře i mezi dospělými.