Málokoho by napadlo spojovat jméno velikána literatury 20. století s dětským světem. A přece se údajná třítýdenní epizoda ze života tehdy čtyřicetiletého nemocného spisovatele stala námětem pro vznik knihy, v níž Franz Kafka vystupuje jako pošťák doručující dopisy zarmoucené holčičce postrádající svou milovanou hračku. Přitom je jejich autorem on sám. Holčička ani dopisy nebyly nikdy nalezeny, a tak si Jordi Sierra i Fabra, španělský spisovatel ověnčený mnoha literárními cenami, znění psaníček citovaných v rámci příběhu jednoduše vymyslel. Knihu nazval Franz Kafka a panenka cestovatelka. Dle tiráže i typografie je publikace určena dětem od osmi let. Ovšem titulem, v němž figuruje jméno dětem nic neříkající, četnými údaji vztahujícími se k životu Franze Kafky, úvahovými pasážemi, lexikem a stylem míří spíše ke zralejším recipientům, schopným vnímat nostalgii i originálnost textu.

Pro menší děti je sdělná především základní linie díla: předškolačce Elsi se ztratí panenka. Plačící dívku potká v berlínském parku Franz Kafka a snaží se ji utěšit. S dětmi sice zkušenost nemá, intuitivně však pochopí dívenčin žal a přijde na to, jak jí pomoci. Podle jeho verze se panenka neztratila, pouze odcestovala, na svou malou maminku však nezapomněla. A skutečně: holčičce začnou od panenky chodit dopisy. Kafka se stává pošťákem pro panenky, denně Elsi doručuje nová psaní. Pošťákem a utajeným pisatelem dopisů zůstane po tři týdny největšího dívčina smutku. Učí tak holčičku, jak se těšit z radosti druhého, tedy panenky, jež slova o tom, že na maminku stále vzpomíná, prokládá popisy svého dobrodružného i romantického putování po celém světě.

Jen starší čtenář s potřebným kulturním rozhledem ocení druhý rozměr knihy, a sice že se tu Franz Kafka nečekaně stává hlavní postavou. Čím více o skutečném Franzi Kafkovi a jeho díle čtenář ví, tím zajímavější pro něho může být rozpor mezi obecně tradovanou představou o jeho rysech a vlastnostech a mezi tím, jak ho v knize Jordi Sierra i Fabra prezentuje. Právě Kafku schopného dojmout se smutněním dítěte, Kafku připraveného obětovat vlastní čas a tvorbu čistě pro útěchu a potěšení jedné holčičky by asi málokdo čekal – tento obraz známé osobnosti může být i složité přijmout. Avšak i čtenáře znalé literárních souvislostí tato kniha dokáže přesvědčit: třeba motivy nemoci a smrti či mottem evokujícím Kafkovu Proměnu („Věnováno Franzovi, který se jednou ráno probudil, proměněn z brouka v dítě“). Příběh, který je možná pravda a možná legenda, ovšem není smutný: slzy se záhy smísí s dětským úsměvem, tím na tváři holčičky z daného příběhu i případného (snad nejen) malého čtenáře. A předčítající rodič si spolu s autorem bude přát, aby se dětské panenky raději neztrácely.