Jak Romain Puértolas, autor mladý (nar. 1975) a začínající, dospěl tak rychle k závratnému úspěchu? Sám rád dává k dobru, že k němu sice přišel tak trochu jako slepý k houslím, nicméně důvod je mu jasný. V rozhovorech upřímně vypráví o tom, že jeho díla zrcadlí jeho vlastní pozitivní energii. Ví, že jeho knihy nepřinášejí nic nového, ale netrápí ho to a nepovažuje to za důležité. Tušil, že prosadit se ve Francii nebude snadné, nakonec to dokázal právě proto, že neskrývá svůj obyčejný původ, nehraje si na velkého spisovatele, přiznává, že se snaží zavděčit konzumním čtenářům. Tvrdí, že je chce především pobavit, nicméně donutit je i přemýšlet (nad čím, už neupřesňuje).

Na záložce českého vydání jeho románu Holčička, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž se dozvíme, že jde o „novou knihu věhlasného francouzského romanopisce“. Připomeňme však, že jde o další rychlokvašku, kterou před dvěma lety nikdo neznal a jehož můžeme označit spíš za šikovného literárního řemeslníka: jeho produkty se totiž stávají bestsellery ještě před uvedením do prodeje. Jak trefně poznamenal jistý francouzský kritik, Romain Puértolas je jeden z čerstvých šťastlivců, co vyhráli v loterii knižního trhu. Jinak se zkrátka těžko dá popsat – a pochopit – cesta ke slávě tohoto spisovatele, donedávna ovšem ještě poručíka z celní správy, zaměstnaného v odboru zaměřeném na analytické zpracování dat o uprchlících.

Prý prošel mnoha povoláními. A nejenže má údajně denně několik nápadů na další romány, dokonce se ani netají tím, že ty, které už vyšly, napsal za pár týdnů. Román Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY, který ho vynesl ke hvězdám, měl napsat během necelého měsíce a výhradně na únavných cestách příměstskou dopravou do práce; a to tak, že sám sobě posílal textové zprávy s nápady, večer je doma už jen kopíroval do počítače a trochu upravil.

Ale popořádku: oba jeho rodiče sloužili v armádě, matka v nižší šarži, otec byl plukovník. Romain studoval španělštinu, pak angličtinu, zkoušel se uchytit v akademickém světě, jako učitel jazyků, pak v řízení leteckého provozu a jako pilot, později také u policie, v žádném z oborů ale příliš neuspěl. Ve třiceti začal psát romány, první dva španělsky, neboť tehdy právě žil v Madridu, další francouzsky – všichni oslovení nakladatelé však jeho knihy odmítali. Puértolas se nicméně nenechal odradit a v roce 2012 vydal první titul, Einsteinovo vejce, na vlastní náklady. A pár měsíců nato najednou dostal kladnou odpověď z nakladatelství Le Dilettante, kde vycítili marketingový potenciál „fakíra“ a pomohli mu text dotáhnout. Údajně bylo třeba vyladit místa, která působila nekoherentně, ale zejména bylo autorovi doporučeno, aby se pokusil rozvést motiv obtížných podmínek života přistěhovalců, s nimiž měl mimochodem Puértolas nějaké osobní zkušenosti z doby, kdy v rámci svých pracovních povinností ověřoval dokumenty ilegálních uprchlíků a žadatelů o azyl v pařížské oblasti. V roce 2013 tak v Le Dilletante vyšel humoristický román L’Extraordinaire Voyage du fakir qui était resté coincé dans une armoire Ikea, obratem se dočkal překladu do šestatřiceti jazyků (včetně češtiny, nakladatelství Argo ho vydalo v roce 2014 v překladu Anežky Charvátové) a v současné době se připravuje i jeho filmová adaptace. Pro zajímavost připomeňme, že – čert ví, zda zásluhou veledlouhého a vtipného názvu, nebo dobrého marketingu nakladatele, anebo spojením se světoznámou nábytkářskou značkou – práva na překlad do třiceti zemí byla prodána dva měsíce před vydáním knihy ve Francii. Nakladatelé, jak je dnes již zvykem, tedy kupovali zajíce v pytli a řídili se čistě odhadem francouzského poskytovatele licence a (uměle vytvořenou) poptávkou. Puértolas v tom ostatně nebude až tak nevinně, sám ve „fakírovi“ vytvořil postavu spisovatele, který dostane zálohu sto tisíc euro na svůj první román čistě na základě příslibu nakladateli. Pro něhož Puértolas představuje zlatý důl.