iLiteratura: Co by o vás čeští čtenáři měli vědět?
Romain Puértolas: Jmenuji se Romain Puértolas, je mi 42 let. Byl jsem policejním poručíkem, pak jsem v roce 2013 vydal první knihu, Podivuhodnou cestu fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY, a to kompletně změnilo můj život. Od té doby se věnuji psaní knih, Léto bez Facebooku je čtvrtá, která vyšla.

iLiteratura: Proč jste tak oblíbený?
Romain Puértolas: (smích) To nevím. Píšu humoristické věci, knihy svěží, nenáročné. Možná je to změna pro lidi, kteří čtou mnohem komplikovanější literaturu. Hodně lidí čte třeba thrillery. To, co píšu já, je četba pro radost, i když moje knihy vždycky obsahují nějaké sdělení, a to hluboké. Léto bez Facebooku je alternativa pro čtenáře detektivek. Je to taky detektivka, ale humorná. Takže je to něco úplně jiného, než na co jsou lidé zvyklí.

iLiteratura: Kdysi jste prohlásil, že detektivky nemáte rád. Co vás tedy přivedlo k tomu, že jste se do této knihy pustil?
Romain Puértolas: Detektivky nečtu. Ale často jsem říkal novinářům, že pokud někdy detektivku napíšu, bude to něco zvláštního, něco humorného a zároveň absurdního, prostě v duchu toho, jak jsem zvyklý psát já. Léto bez Facebooku je speciální detektivka, je v ní spousta humoru i absurdních scén. Je tam standardní vyšetřování, ale také třeba hodně legrační stereotypizované postavy. Detektivky většinou bývají temné, tajemné. Ta moje kniha není temná ani trochu, naopak. Humorné detektivky píše třeba Angličan L. C. Tyler a právě takovému tónu dávám přednost i já.

iLiteratura: Jaké byly vaše literární začátky?
Romain Puértolas: Začal jsem psát už v sedmi letech, hodně jsem četl a dostal jsem chuť si nějaký příběh taky napsat. Taky jsem psal básničky a komiksy. Kreslit moc neumím, spíš mě bavilo psát ty příběhy.

iLiteratura: Psal jste vždycky ve francouzštině?
Romain Puértolas: Ne, první dva romány jsem napsal ve španělštině, protože jsem žil ve Španělsku. Jednoho dne jsem měl Francie dost a odjel jsem do Barcelony, tam jsem si našel práci. Po pěti letech jsem odjel do Madridu a tam jsem začal psát třísetstránkové romány, opravdové příběhy se zápletkou a tak. Nakladatelé ve Španělsku mě ale odmítali. Pak jsem odjel do Paříže na konkurz v rámci svého povolání u policie, dál jsem psal ve francouzštině a dál jsem posílal svoje rukopisy nakladatelům, kteří mě dál odmítali. To se změnilo až s Fakírem, což byl můj osmý román.

iLiteratura: Teď jste spisovatelem na plný úvazek. Předtím jste vystřídal spoustu povolání; máte v plánu u psaní zůstat, nebo byste si rád vyzkoušel ještě něco dalšího?
Romain Puértolas: Takhle jsem spokojený. Díky psaní můžu být, kým chci, žít, kde chci, a dělat, co chci. To, co jsem dřív dělal ve skutečnosti, teď můžu dělat prostřednictvím knih. Můžu se stát kýmkoliv, třeba astronautem. Stejně jako herci mohou ve svých filmech prožívat neuvěřitelné situace. To je kouzelné.

iLiteratura: Vždycky jste chtěl být spisovatelem?
Romain Puértolas: Ne, to nebyl nikdy můj cíl. Nemyslel jsem si, že bych se mohl stát spisovatelem. Ale stalo se to. Měl jsem spíš potřebu psát, stejně jako číst, prožívat díky literatuře dobrodružství. Nevidím takový rozdíl mezi četbou a psaním. Když píšu, něco prožívám, vedu jiný život. Totéž probíhá, když čtu. Jediný rozdíl je v tom, že když píšu, rozhoduji si sám o tom, co se bude dít. Když čtu, o mém životě za mě rozhoduje jiný spisovatel.

iLiteratura: Četla jsem, že jste se víc než třicetkrát přestěhoval. Pohyb k vašemu životu zjevně patří.
Romain Puértolas: Třicetdevětkrát! Je to tak, celý život jsem v pohybu, rozhoduji se impulzivně. Vždycky když jsem někde bydlel a měl tam nějaké zaměstnání, najednou jsem si řekl, že je potřeba to změnit. Dostal jsem chuť dělat něco jiného, tak jsem se prostě odstěhoval a našel si jinou práci. Jsem velmi zvědavý, mám potřebu zkoušet stále nové věci. Chci ve svém jediném životě prožít těch životů víc.

iLiteratura: Máte na světě nějaké oblíbené místo?
Romain Puértolas: Ani ne. Možná Francii a Španělsko. Rád cestuji, líbí se mi spousta zemí, i když jsou takové, ve kterých bych asi žít nemohl. Mám rád slunce, takže třeba v severských zemích by to pro mě bylo dost náročné.

iLiteratura: Jak se vám líbí v Praze?
Romain Puértolas: Praha je krásná. Byl jsem tu už před patnácti lety, teď jsem tady podruhé. Líbí se mi architektura, v centru jsou krásné staré budovy. V Praze nejsou takové moderní čtvrti jako ve většině měst, to se mi líbí. Je to trochu jako cestování v čase, zajímavé spojení starých časů a moderní doby. Taky je tu spousta kultury. Byl jsem se podívat v Muchově muzeu, spoustu jsem toho neznal. Taky jsem byl v Muzeu Karla Zemana, to bylo velmi zajímavé, nic podobného jsem zatím neviděl.

iLiteratura: Znáte nějaké české autory?
Romain Puértolas: Kunderu, toho mám moc rád. Teď jsem si tady v knihkupectví vybral dvě knížky od Jaroslava Haška, na ty se těším. Taky se mi líbila Kafkova Proměna.

iLiteratura: Narodil jste se v Montpellieru. Ten byl před pár měsíci zvolen nejlepším francouzským městem pro psy. Můžete mi vysvětlit proč?
Romain Puértolas: Pro psy? Tak to netuším (smích). Já jsem tam žil do deseti let, pak už jsem se nevracel. Jen na návštěvu. Je tam velké knihkupectví, které mě občas pozve na autorské čtení. Montpellier se od dob mého dětství velmi změnil. Dům, ve kterém jsem vyrostl, už zbourali, místo toho je tam studentská čtvrť, univerzita. Je to studentské město, naprosto jiné, než si ho pamatuji já.

iLiteratura: Vraťme se k vašemu novému románu. Proč jste vybral název Léto bez Facebooku? Sociální sítě nehrají v příběhu žádnou zásadní roli.
Romain Puértolas: To je pravda, o Facebooku to vůbec není. Chtěl jsem ale hlavně vytvořit atmosféru malé vesničky, kde není internetové pokrytí. Ve francouzštině říkáme „huis clos“, když se příběh odehrává v jedné místnosti, za zavřenými dveřmi. V tomhle případě jde o jednu vesnici. Chtěl jsem vytvořit podobné prostředí jako Agatha Christie v Deseti malých černoušcích. Děj se odehrává na ostrově odříznutém od okolního světa a víme, že vrahem je někdo z omezeného počtu přítomných. Proto jsem vybral tento název, i když jsem měl několik nápadů. Většinou vybírám tak z patnácti možných názvů.

iLiteratura: Můžete některé jmenovat?
Romain Puértolas: Například „Klub zoufalých policistů“, „Kurz pletení a čtenářský klub“, vždycky toho mám spoustu.

iLiteratura: Hlavní postava vašeho románu je černá žena. To je podle mě velmi odvážná volba, osobně bych si například netroufla popisovat pocity, které prožívá, když slyší oslovení „negr“. Měl jste v této souvislosti při psaní pochybnosti, sklidil jste nějaké výtky?
Romain Puértolas: Ne. Snažil jsem se do ní vžít, protože já se při psaní běžně stávám svými postavami. V tomhle případě jsem se vžil do Agathy Crispiesové. Za hlavní postavu jsem zvolil obézní Afroameričanku, která se ocitá v malé vesničce plné rasistů. Díky tomu jsem do románu mohl vpravit poselství o toleranci, o přijetí sebe sama. Ona si ze sebe umí udělat legraci. Ať už jí kdokoliv cokoliv vyčítá, jí se to nedotkne. To je skvělá vlastnost, nebrat si osobně věci, kterými nám lidé chtějí ublížit. Agatha bojuje proti nespravedlnosti, kritickému pohledu druhých. Přijímá sama sebe takovou, jaká je, a ostatní si můžou trhnout.

iLiteratura: Agatha je také velkou milovnicí literatury. S vámi má společnou averzi k Joyceovu Odysseovi, sdílíte spolu i další názory? Například že není rozdíl mezi kvalitní literaturou a brakem?
Romain Puértolas: Některé knihy jsou samozřejmě napsány lépe než jiné. Jde mi spíš o to, že jen některé považujeme za klasiku, ale kdo o tom rozhoduje? Neexistuje žádná definice klasiky. Někteří lidé prostě řekli, co klasika je a co ne. Podle mě jsou všechny knihy rovnocenné, každý má právo mít rád zrovna tu, která se mu líbí, a nemít rád tu, která se mu nelíbí. Nemělo by být stanovené, že existuje nějaká dobrá a nějaká špatná literatura. Některé knihy nikdo nezná, a přitom jsou skvělé. Pro mě je literatura velmi osobní, intimní záležitost. Každou knihu si přisvojím, její příběh se stane mým příběhem, celou ji popíšu poznámkami jako „tohle je super“ nebo „tohle stojí za prd“. Trochu jako Agatha Crispiesová, ta ale na rozdíl ode mě i vytrhává stránky.

iLiteratura: Agatha v Létě bez Facebooku většinou mluví pouze o klasické literatuře. Máte v oblibě i nějaké současné autory?
Romain Puértolas: Ano, a v románu je i jeden současný švýcarský spisovatel, Joël Dicker, ačkoli v mé knize se jmenuje John Dicker. Napsal Pravdu o případu Harryho Queberta, teď podle ní vzniká televizní seriál. Dickera mám rád. Francouzské autory moc neznám, čtu spíš německou nebo španělskou literaturu, je mi bližší tento jiný styl a jiný humor. Ve francouzské literatuře moc humoru není, všechno je takové snobské.

iLiteratura: Co čtete právě teď?
Romain Puértolas: Vícero knih. S sebou mám Le village évanoui (Zmizelá vesnice od Bernarda Quiriny, česky nevyšlo, pozn. autorky) a Pražský hřbitov od Eca. Doma mám rozečteného Outsidera od Stephena Kinga, Tajemný plamen královny Loany od Eca a Laskavé bohyně od Jonathana Littella. Vždycky čtu i píšu několik knih najednou.

iLiteratura: Už píšete další román?
Romain Puértolas: Ano, už píšu dalších deset tisíc románů.

iLiteratura: Ve vašich knihách najdeme spoustu zmínek o různých zajímavostech, z Léta bez Facebooku se mi vybavuje například průzkum s inzeráty na chytré telefony, který prokázal, že se u nakupujících navzdory jejich tvrzení projevuje rasismus. Jsou tyhle pasáže pravdivé?
Romain Puértolas: Ano, tyhle věci si většinou někde přečtu, třeba zrovna tohle jsem četl na Freakonomics.

iLiteratura: Do kin právě přichází Podivuhodná cesta fakíra. Jak se vám líbí? Dočkáme se i dalších filmových adaptací vašich knih?
Romain Puértolas: Ano, v české distribuci bude Fakír v kinech od pátého července. S výsledkem jsem velmi spokojený, je to krásný film. Také už se pracuje na animovaném filmu podle Holčičky, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž. Doufám, že jednou budou zfilmovány všechny moje knihy.