Nejprve existoval stejnojmenný román Romaina Puértolase, který vyšel i česky (2014). Byla to autorova první kniha, kterou vydal (a rázem jej proslavila), ve skutečnosti však je údajně osmá v pořadí mezi díly, která do té doby napsal a marně nabízel nakladatelům ve Španělsku i ve Francii.

Režisér Ken Scott, zjevně usilující o naivizované vypravěčství, ověřené již Milionářem z chatrče, film roztáhl do dvou rovin. Samotný příběh se odehrává ve vyprávění titulního hrdiny, jenž se ujal vzdělávání sociálně zanedbané mládeže. Spatříme tak, jak se naivní indický mladík Adža (u nás zcela neznámý indický herec Dhanush nijak neskrývá svou topornost, těžící jedině ze vzhledové zpustlosti), vybavený jen falešnou eurovou bankovkou a matčiným popelem přesypaným do papírového pytlíku, vydává do Francie, aby (mimo jiné) našel také svého otce, jehož dopisy objevil až v maminčině pozůstalosti. Mlčenlivý údiv a okouzlení jej provázejí na každém kroku: stačí si vybavit průběžný motiv toho, jak jej bezbřeze fascinuje nábytkářská nabídka švédské firmy IKEA – nejprve, ještě v Indii, skrze obrázkový katalog, a později, již ve Francii, skrze pobyt přímo v prodejně…

„Migrační“ příběh natočený ve francouzsko-americké koprodukci (a často protismyslně mluven toliko anglicky) se vyznačuje pohádkovou dikcí i pohádkově modelovaným prostředím i zápletkami (ať již souvisejí s Indií, či s Evropou), které jsou bezbřeze kýčovité, inscenačně nadnesené. Vlezlou dojímavost ozvláštňuje jakoby poetizovaný náhled – svým fantazírováním zcela vzdálený všední realitě. Vlastně už název klame: o fakíra se nejedná, protože na živobytí si mladý muž vydělával pouličním předváděním podvodných triků, případně obratným okrádáním užaslých turistů, a rovněž titulní uvíznutí ve skříni je pouhý detail, neboť se dotýká momentu, kdy se Adža rozhodl přespat v obchodě s nábytkem, takže zalezl do rozměrné skříně, aniž tušil, že právě ona bude transportována do Anglie.

Snímek se dotýká jak osudů ústředního hrdiny, který dílem nedobrovolně, dílem schován v zavazadlech či letícím balonu putuje z jednoho státu do druhého, tak problému ilegálního přistěhovalectví, tentokrát černošského; ze Somálska i odjinud. A tvůrci neopomenou zdůraznit, že vesměs se jedná o mírumilovné, dojetí vzbuzující nešťastníky, kteří prchají před násilnostmi i zbídačením – a nikde je nechtějí. Jsou solidární, ochotni nezištně pomoci, jakkoli stále na útěku. A v žádném případě neřeší svou náboženskou víru, snad dokonce ani žádnou nemají. Adža snad uctívá jen krávu poklidně stojící před jeho domem…

Adžovy příhody jsou navlékány jak korálky na náhrdelník, odděleny pohledem na mapu s přesouvajícím se modýlkem letadla. Sám Adža je povětšinou udivený a zmatený, spoléhá na příznivou karmu, leckdy připomíná podobně roztříštěné putování Voltairova Candida. Usilovně se přitom snaží včas se dopravit do vysněné Paříže, kde si dokonce smluvil rande s přitažlivou dívkou (Erin Moriartyová), kterou okouzlil svou bezprostředností, hravostí i kouzelnickou vynalézavostí. Ale mezitím se ocitá v Anglii, Španělsku, Itálii, dokonce v severoafrickém uprchlickém táboře. Adža, střídavě chudý i pohádkově bohatý, posléze dopívá k poznání, že největším bohatstvím člověka je ochota pomoci bližním.

Příběh utopený v naivitě a plný nebetyčných klišé hledá odlehčení v muzikálových výstupech (ten na anglické cizinecké policii jako by svou pohybovou klátivostí z oka vypadl Monty Pythonům, tanec s rozmazlenou a zároveň soucitnou filmovou hvězdou, již ztvárnila Bérénice Béjoová, pak připomíná výstup z nějakého indického melodramatu), probleskne tu ohrožení gangstery i podraz na pašeráky lidí. Avšak přes veškerou snahu zůstávají patrny nespojité švy slučující jednotlivé epizody do výsledného tvaru. Vysloveně pak vadí snaha prostoupit zpodobňované dění snovým náhledem, diktovaným představami o krásách exotiky, ať již ji nalézáme v uličkách a na tržištích indického městečka, nebo v turisticky půvabných evropských lokalitách. Pochybuji, že by takto pojatý film, z hlediska dramatické soudržnosti naprosto zhroucený, mohl vůbec někoho oslovit.