Telegraph Avenue je sedm kilometrů dlouhá kalifornská ulice, jež spojuje města Berkeley a Oakland. Zatímco Berkeley obývá a místní věhlasnou univerzitu navštěvuje z naprosté většiny bílá populace, pro Oakland je typická početná černošská komunita, která se zde formovala především v druhé polovině dvacátého století. Na Telegraph Avenue se pak jako v tavicím kotlíku mísí přísady z obou měst – černoši, běloši, pankáči, hiphopeři, studenti, flákači, bezdomovci, obchůdky, obchody, kluby, etnické restaurace, vůně, pachy a stovky dalších ingrediencí. Michael Chabon slavnou ulici zvolil jako název pro svůj nejnovější román právě s ohledem na její kulturní rozmanitost a skutečnost, že tamní poměry velmi dobře zná (od roku 1997 bydlí s rodinou v nedalekém Elmwoodu), jeho knize dodala silnou dávku autenticity.

Černobílý život
Chabon není českým čtenářům neznámý, v překladu u nás vyšla většina jeho dosud publikovaných románů. Největší popularitu si získal titulem Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye, za nějž roku 2001 obdržel Pulitzerovu cenu. Jeden z hlavních hrdinů tohoto komiksovými superhrdiny prošpikovaného příběhu, Josef Kavalier, pochází z Prahy a děj se točí i kolem proslulého Golema. Na komiksovou scénu a populární kulturu Chabon hojně odkazuje i v Telegraph Avenue, tentokrát z ní však vybral jiný segment, a to filmový žánr blaxploitation, který vznikl v sedmdesátých letech v USA. Jde o etnický subžánr exploitation filmů, které využívají často brutálních témat za účelem získání pozornosti, a ten v knize funguje jako výstražný signál pro čtenáře. Autor jeho užitím vzkazuje: ano, jsem běloch, vím, že píšu o nejniternějších pohnutkách Afroameričanů z jejich pohledu, a uvědomuji si veškeré problémy a kontroverze, jež takové psaní přináší. V rozhovoru pro internetový portál Salon.com se zmínil, že je v podobné situaci jako příznivec blaxploitation a režisérská ikona Quentin Tarantino: „Jsem Tarantinův fanda… On je také jedním z umělců, kteří byli obviněni z přivlastňování si černého způsobu řeči a postav a z příliš lehkomyslného používání onoho slova na ‚n‘. To byl další způsob, kterým jsem chtěl dát najevo, že jsem si vědom historie toho, co dělám, a že tato historie nebyla vždy pěkná…”

Pramen Chabonova zájmu o teorii i praxi multikulturního soužití můžeme nalézt v jeho raném věku. Zhruba jedenáct let vyrůstal ve městě Columbia v Marylandu spolu s černošskými dětmi a do tamního prostředí i s rodinou velice dobře zapadl. Když se pak přestěhoval do Pittsburghu, zjistil, že svět okolo není tentýž tolerantní svět, který znal. V průběhu let jeho spojení s černošskou kulturou sláblo, až se jednoho dne připomnělo v obchodě s gramodeskami z druhé ruky, kde narazil na dva majitele obchodu – černocha a bělocha. Rasová rozrůzněnost jejich zákazníků připomněla Chabonovi dětství a poskytla mu základní námět. Proto se v Telegraph Avenue potkáváme s černochem Archym a bílým židem Natem, spolumajiteli obchodu s použitými deskami. Oba muži se krachující byznys pokoušejí za každou cenu zachránit před přicházejícím obchodním řetězcem, protože jejich prodejna vinylů představuje posvátné místo, kde předsudky, rozdíly a nenávist nemají živnou půdu. Prolínají se v ní kultury a názory, a proto se také jmenuje Brokeland (spojení slov Berkeley a Oakland).

Perfektně fungující svět
Dalším výrazným motivem knihy je otcovství a rodičovství vůbec. Nejsilněji vztah mezi otcem a synem rezonuje u postavy Archyho, u kterého se rozbíhá do čtyř směrů – k duchovnímu otci, k biologickému otci, k očekávanému dítěti a k pubertálnímu synovi, vynořivšímu se náhle ze skoro zapomenuté minulosti. I přes všechny spory a deprivace jednotlivých postav, uvězněných v churavějících rodinných vztazích, vede děj k přesvědčení, že rodičovství je jedinou jistotou, která si nežádá vysvětlení. Když se celý svět hroutí za zvuku nostalgických bluesových fláků o starých časech a dosud zdánlivě pevné hodnoty se drolí na prach, vše může zachránit rodičovský pud, který umí zacelit i rány zdánlivě smrtelné. Chabon šikovně brnká na nejtenčí struny lidského nitra a lásku – nejen rodičovskou – charakterizuje jako nejušlechtilejší schopnost člověka, aniž by zabředával do klišé s ní spojených.

V románu ovšem nalezneme i řadu jiných nosných motivů: porodní praxi manželek Archyho a Nata, domácí porody a jejich rizika, přátelství mezi dospívajícími chlapci či homosexualitu (ta je autorovým oblíbeným tématem, dokonce byl magazínem Newsweek omylem zařazen do žebříčku nadějných homosexuálních spisovatelů, což mu dle jeho slov vůbec nevadilo, protože tak získal nové, věrné publikum). Nakonec zjišťujeme, že kniha nemá hlavní témata a hlavní hrdiny – některým sice Chabon věnuje více prostoru, ale každý má tak významnou roli, že bez jeho přítomnosti by se text neobešel. Telegraph Avenue dokonale zrcadlí principy skutečného světa, a proto je tak uvěřitelná.

Nesnesitelná tíže geniality
Autorův styl psaní je již tradičně zasvěcený a rozmáchlý, v druhém případě naneštěstí až přespříliš. Kniha se hemží stovkami obrazných pojmenování, někdy velmi půvabných („Hitlerova geopolitická erekce“, „Möbiova smyčka cibule“), jindy méně. Některá po únavném nadužívání působí vyloženě samoúčelně („pokoušela se stačit pojízdné šalupě bermudského lůžka“, „pouští z láhve džina paniky“, „ledové římsy obočí“). Někde za třetinou knihy se už nelze ubránit dojmu, že autor píše v obrazech – byť originálních – zkrátka jen proto, aby předvedl, že je toho schopen. Tyto verbální ohňostroje a časté retardace dialogů a děje mohou způsobit, že méně trpělivý čtenář knihu v zoufalství odloží nadobro. Přitom rozhodně stojí za to se jí prokousat, a to i třetí částí, kterou tvoří jedna třináctistránková věta. Těžko se však vyhnout myšlence, že by románu prospěl daleko přísnější redaktor.

Telegraph Avenue je obdivuhodně uvěřitelná kniha, pojednávající o lásce k lidem i věcem, vzájemném pochopení a prolínání kultur. Je humorná, je dojemná, v obou případech nevtíravým a nevšedním způsobem. Neskonalá škoda, že na ní leží břemeno nekontrolovatelně košatících vět a až maniakální detailnosti, které nemusí každý snést. Chabon se tak dlouho nechal unášet na vlnách vlastní geniality a jazykové virtuozity, až se začal topit. Své čtenáře bohužel táhne ke dnu s sebou.