Hlubší zájem o Finsko, finskou kulturu a literaturu u nás počíná koncem 19. století, kdy se český spisovatel Josef Holeček odhodlal k téměř nadlidskému výkonu – naučil se finsky, aby mohl do své mateřštiny přeložit jedno z nejobdivovanějších děl světové literatury, epos Kalevala. Jeho dodnes oceňovanému kongeniálnímu překladu se díky profesoru Janu Čermákovi, mj. překladateli Béowulfa, a nakladatelství Academia v roce 2014 dostalo pátého českého vydání, a to ne ledajakého. Celý text mohutného díla je vybaven rozsáhlými komentáři, několika studiemi a dalším doprovodným materiálem a kniha vychází v překrásné sazbě i grafické úpravě.

Kalevala, kterou z finskokarelské lidové slovesnosti sestavil v první polovině 19. století Elias Lönnrot, se stala základním kamenem celé finské kultury. Inspiraci z ní čerpali a dodnes čerpají téměř všichni finští umělci, epos měl velký význam pro budování národní identity a je živý jako součást každodenní kultury. Přes 22 000 veršů seřazených do 50 run (zpěvů) vypráví v epické šíři mytické a hrdinské příběhy Väinämöinena, Ilmarinena, Lemminkäinena a dalších postav. V myslích mnoha čtenářů jistě utkví mýty o stvoření světa, námluvy panny Pohjolanky, při nichž rekové plní nadlidské úkoly, cyklus o kouzelném mlýnku sampo nebo tragický příběh Kullervův. Díky novému českému vydání mají čtenáři konečně možnost vstoupit do finskokarelské lidové slovesnosti, mytologie a kalevalské epiky hlouběji a pochopit Lönnrotovo dílo v širších souvislostech.

Předmluvu k nové české Kalevale napsala spisovatelka a překladatelka z finštiny Markéta Hejkalová. Na mnoha příkladech z různých kulturních žánrů od 19. století do současnosti zdařile vysvětluje, proč je nezbytné číst Kalevalu, chce-li člověk proniknout do finské kultury. V ostatních pasážích je ale předmluva přece jen příliš rozvláčná, nekoherentní a zbytečně všeobjímající, zvláště když se s úplně stejnými informacemi setkáváme znovu ve studiích a poznámkách Jana Čermáka. Pro toho, kdo by je ale číst nechtěl, představuje předmluva vhodný úvod do světa finského eposu.

Samotnému textu básnické skladby předchází ještě metodické a děkovné Slovo úvodem a užitečné shrnutí kalevalských dějů převyprávěných po jednotlivých runách. A pak už se čtenář ponoří do 800 stran strhujícího epického díla. Poznámky k textu Kalevaly jsou rozděleny do dvou plánů – souběžně s vlastním textem porovnává Jan Čermák Holečkův překlad s finským originálem, upozorňuje na vynechané verše, odchylky od originálu a jazykové a slohové rysy, které se do překladu z nějakých důvodů nepromítly. Tato velmi pečlivá srovnání jsou užitečná pro všechny, kteří chtějí pracovat s Kalevalou z odborného hlediska, ale nemají dostatečnou znalost finštiny, aby mohli sáhnout po originálním textu. Poznámky na konci knihy jsou rázu literárně- a kulturněhistorického, filologického a etnologického, obsahují řadu odkazů na odbornou literaturu, zdroje motivů, srovnání s jinými kulturními okruhy i primárními slovesnými útvary (s užitečnými přímými odkazy na souborné vydání sesbírané finské lidové slovesnosti – Suomen kansan vanhat runot, tj. Staré básně finského národa). Výklad se logicky opírá především o německé vydání Kalevaly rozsáhle komentované Hansem Frommem (1967, resp. 2005), ale i o vyčerpávající řadu další klasické i moderní odborné literatury. Z hlediska poznámek může být diskutabilní zařazení etymologie jmen do prvotních poznámek souběžných s textem, kalevalské „postavy“ by pro přehlednost a snazší orientaci možná zasluhovaly zvláštní kapitolu, jakkoli není problém konkrétní poznámky díky pečlivým rejstříkům dohledat.

Vedle rozsáhlého a kvalitního komentáře jsou obrovským přínosem knihy dvě závěrečné studie Jana Čermáka. První se zaměřuje na český překlad Kalevaly, dotýká se Holečkovy osobní cesty k finské lidové poezii a motivace k jejímu přebásnění a velmi erudovaně rozebírá překladatelské postupy, metody a strategie, které dokládá mj. na dvou sondách. Druhá studie mapuje z moderní perspektivy vznik Kalevaly od prvotního zájmu finských učenců o lidovou slovesnost přes cesty za runopěvci do Karélie, Lönnrotovo zanícení pro „národní“ slovesné dědictví, jeho různé role při tvorbě uceleného eposu a jeho práci vedoucí až ke dvěma zásadním kalevalským redakcím roku 1835 a 1849. Na procesu vzniku Kalevaly Čermák zdařile vysvětluje čtenářům, proč je výsledný text místy nekoherentní a nelogický, což nezasvěceného čtenáře leckdy mate a někdy až znepokojuje.

Taktéž vůbec poprvé v české odborné literatuře se čtenáři mohou v přehledech následujících bezprostředně za studiemi seznámit alespoň prostřednictvím stručných dějových výtahů s tzv. Pra-Kalevalou (1833) a Starou Kalevalou (1835), které předcházely nejznámější edici z roku 1849. Nechybí ani život Eliase Lönnrota v datech a možná zbytečně podrobná chronologie starších finských dějin, snadno dohledatelná v jiných publikacích. Čtení Holečkova dnes již sto dvacet let starého textu usnadňuje závěrečný slovníček, na který odkazují grafické značky přímo v textu.

Kalevala na první pohled zaujme také grafickou úpravou. Nakladatelství Academia věnovalo jejímu novému vydání po zásluze výjimečnou péči, v dnešní době nevídanou. Grafik Jan Franta se nechal inspirovat zdobným finským vydáním z 20. let minulého století a velmi vhodně uplatnil některé jeho principy v moderní edici. Volba antikvy a kursivy Vojtěcha Preissiga se jeví jako geniální, protože těmito fonty českého malíře, grafika a typografa promlouvá text s půvabem, zdobností i okázalostí, jaká mu po právu náleží. Knihu navíc doplňují reprodukce osmi obrazů finského malíře Akseliho Gallena-Kallely, jehož tvorba je s Kalevalou neodmyslitelně spjata. Do každého výtisku je vloženo ručně vytištěné ex libris, jedna ze šesti unikátních variant. Je jasné, že kniha není perlou jen po obsahové stránce, ale zároveň i bibliofilií, která by neměla chybět v domácí knihovně žádného milovníka krásné literatury. Bez nadsázky se jedná o nejkrásnější u nás vydanou knihu posledních let a jedno z nejnádhernějších vydání, kterého se Kalevala na celém světě kdy dočkala.

Nová česká Kalevala splatila mnohý dluh. Vyšla konečně v reprezentativním vydání, s rozsáhlým a nesmírně kvalitním komentářem k textu i Holečkově překladu a cennými studiemi. Několikaletá práce Jana Čermáka bude ku prospěchu mnoha generacím českých finštinářů, literárních badatelů, etnologů, folkloristů, religionistů, translatologů, zájemců o severskou kulturu a především zanícených čtenářů světové literatury. Naprosto zaslouženě převzal profesor Jan Čermák v předvečer letošního Dne Kalevaly za své úsilí v Helsinkách prestižní ocenění finské Kalevalské společnosti.