Škola pro staré
už i mladí se pustili do psaní pamětí / hledí na nás nevraživě protože si nesem na zádech / velké batohy plné vzpomínek / ale nebojte se
Nicolae Prelipceanu: škola pro staré
už i mladí se pustili do psaní pamětí
hledí na nás nevraživě protože si nesem na zádech
velké batohy plné vzpomínek
ale nebojte se
ujišťuji je bez křiku a rozčilování
v tom ruksaku opravdu nic nemám
nosím ho už jen ze zvyku
je prázdný můžete ho naplnit čím chcete
třeba vašimi prozatím krátkými životy
a já vám za to budu vděčný
jenom aby tam nezůstalo něco z dřívějška
říkám jim pozor ať se to všechno nesmíchá
ať se naše krásné chvíle z dávných dob
nezkazí po dotyku s vašimi frustracemi
které nazýváte vzpomínkami na uplynulá léta
teď při oblevě je dobře vidět
jak roztávají roky zmrzlé kdysi do rampouchů
jak ze střech stéká kalná voda
nic jste nedokázali
nejste už k ničemu
sundejte si ty ruksaky
nemáte právo je nosit
když v nich nemáte nic
krom mokrých skvrn z dávných ledovců
poslyšte paměť není to co vy si představujete
vaše slova vyschla a vzala za své
jenom inkontinence vám občas zvlhčí šaty i ruksaky
když čertví jak vzlíná až k nim
my vás naučíme co je to paměť
co jsou vzpomínky a co je prožitý život
a tak každý rok na začátku října začíná škola
všichni staří se v klidu usadí do lavic
ve třídě kde je děti učí jak prožít život
a jak si pořídit vzpomínky které by byly
ryzejší a pevnější
počestnější a přijatelnější
smutek je mým řemeslem
mým řemeslem je smutek
a z toho důvodu už nemám
ani velká písmena
mým povoláním je smutek
a když se všichni tlačí
v krámu konkurence
já jim tady držím místo
jednou jsem chtěl jet přes hranice
a měl jsem vyplnit podrobný formulář
se všemi osobními údaji
do rubriky zaměstnání jsme napsal smu-tek
hleděli na mě zkoumavě a nepustili mě dál
a tak jsem zůstal doma
abych snad nenakazil evropskou unii
protože právě tam jsem mířil
s virem usazeným v nitru už od dětství
kdybych byl jenom vrah to by ještě šlo
pro ně se vždycky najde nějaké vězení
ale co s těmi co mají smutek jako profesi
budu muset počkat až jednou
si na ně vymyslí a odhlasují zákon
a pak teprve jim padnu do spárů
mezitím jsem se naučil jak se vyplňují dotazníky
s rubrikou zaměstnání
je to jednoduché
klidně poradím i vám
raději tam napište melancholie
nebo nostalgie
anebo třeba nenápadnost
ach to by byl panečku svět
v němž by tohle byla hlavní zaměstnání
zatímco ajťák inženýr lékař
nebo profesor matematiky
by byla jen podřadná práce
což vlastně taky je
jenže svět je bohužel vzhůru nohama
je vous en assure
když přijali rumunsko do eu
udělali velkou chybu
protože teď i já
s veškerým svým smutkem
jsem členem toho klubu
a i když budu nevímjak opatrný
mohl bych šířit nákazu
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.